Plechová kavalerie

Nemůžu přece jinak, než vzpomenout na své překrásné mládí v malebné vesničce, mém rodišti, přesně v půli cesty hlavní vlakové tepny Praha – Kolín. Chlapec sem byl zvídavý, veškeré osazenstvo vísky bylo zaměstnáno v místním JZD a přilehlém mlýně, tedy o zábavu bylo, především v době žní, postaráno. Stejně jako filmová ocelová svita, i našinci patřili k hlavnímu vývoznímu artiklu obce (kromě jablek a třešní). Naši kombajnéři, ostří, klasem šlehaní pacholci, známí na západ i východ okresu každé léto vyjížděli na pomoc spřáteleným, leč méně vybaveným družstvům. Jízda na kombajnu, pomoc se sběrem, čištění zanesených žácích „hlav“, poslech neuvěřitelných historek o všemožných lapáliích, znemožňujících chlapíkům a jejich plechovým parťákům práci… To vše člověka podprahově formovalo a utvářelo to jeho budoucí názory na obyčejné lidi doby dávno skončivší, a to, doufejme, nevratně. Dehonestující průpovídky mužů v modrém jsme, co by naivní caparti, taktně, naivně a samosebou nechápavě přecházeli a i kdybychom chápali význam oněch oplzlých vtípků, často hraničících s pedofilií, odpuštění bylo by promptnější než oddělení zrna od plevy, protože: každoroční vítězství nad klasem a pokoření plánu bylo vítězstvím nejen socialistického zemědělství, bylo i nepatrným, o to víc ale hřejícím vítězstvím každého z nás. Mimochodem, podobně „strmý“ sráz s hájovím v pozadí existoval i u nás a stejně jako jednomu z hlavních hrdinů seriálu se i našemu hrdinovi, tehdy pětadvacetiletému Jardovi, podařil husarský kousek s překocením kombajnu v bok. Jarda jako malý spolkl digitálky. Nikdy nevyšly a traduje se, že ještě několik let po pozření se z jeho útrob ozývalo oznamovací pípání. A já tomu věřím. Stejně tak nemám problém věřit kavaleristům. Všechno není jen o agitce, ta se dá jako hlavní argument použít vždy. Tohle je nevinná, občas mile pitomá, freska o životě obyčejných lidí. Hlavní je vydatná svačina, dostatek náhradních dílů, pivo, slivovice, rum a umění mariáše. Tehdy i teď. (07.07.2011)

První díl mi přišel velmi slabý, nudný a nezajímavý, po jeho shlédnutí jsem měl nutkání sledování ukončit a seriálu udělit 1 *. Ovšem dal jsem tomu ještě šanci a dobře jsem udělal. Druhý díl, kdy už se kombajnisté nacházeli na Slovensku byl podstatně lepší, už měl i nějaký děj. A od třetího dílu mě to začalo bavit ještě víc, to už jsem poznával osvědčenou Dietlovskou klasiku, zvlášť v tom, jak z nezajímavého námětu udělat dobře sledovatelný příběh. Pobavila mě zápletka okolo pribiňáku a dvou rohlíků na svačinu, zvlášť hádka Menšíka s náměstkem. Hanzlík tu měl roli kurevníka, tak jako námořník měl potřebu v každém "přístavu" svádět nějakou ženskou, ovšem většinou se mu to nevyplatilo. Hraje zde velké množství tehdejších hereckých špiček, i když někteří třeba jen ve dvou, třech dílech. Místní kavárníci, buržousti a kulaci se vyžívají v zodpadňování, nicméně já i přes prvotní skepsi tomuto seriálu uděluji mírný nadprůměr 3 * a 60%. (10.05.2019)

Tak jsem musel zvednou hodnocení, protože by bylo nespravedlivé k novým seriálům. Po delší odmlce jsem si pustil nový český seriál o koních a viděl tu hrůzu, kde "hrají" jen dřeva. Ano, kombajnéři jsou poplatní době a seriál je agitka, ale ... Ale ti herci hrají tak přirozeně a dobře, že se na to dá prostě dívat. Nové seriály jsou nejen stejně stupidní, ale navíc přidávají mizerné herce, zmatené scénáře, stupidní dialogy a předvídatelné zápletky. (01.02.2009)

Tento seriál jsem viděl poprvé až v roce 2011. Asi z nostalgie (i když jsem jen o rok starší) a proto, že tam není až tak moc propagandy, dávám 3 hvězdy. Sice se v seriálu neustále reší co bude k svačině a proč jídlo není lepší a není ho více (kdo to dnes neřeší, že), či co se má dělat, když je tolik ochotných brigádníků a hektarů málo, ale snad právě proto se dá na to koukat a odpočívat. Navíc, hraje zde celá řada výborných herců. (22.09.2011)

Podle mě je obdivuhodné, co se tu z toho tématu podařilo vykřesat. Plechová kavalerie je sice poplatná době a dobrovolně bych ji celou neshlédl. Ale o takový seriálový průjem, jaký je v dnešní době běžným a oblíbeným standardem, se nejedná. Hrají zde pouze vynikající herci, kteří mají co hrát, evidentně se v době vzniku ještě někdo zabýval hudbou v seriálech, texty se nepsaly cestou v metru na plac a scény pravděpodobně nemusely být hotové na první, maximálně druhý pokus. (09.07.2012)