Ve znamení Merkura

Úchylné a ještě jednou úchylné. Snažit se vytvořit z povolání socialistického celníka ctnostné řemeslo, které stojí za to, aby se dědilo z děda na otce a z otce na vnuka. K popukání jsou pasáže, kde zadek Hanzlík hltá zkušenosti svých předků se stejným zaujetím jako mladý KFC, když mu starý KFC odhaluje tajemství 11 bylinek. Jediný kladný bod si u mě vysloužila Hudečková, za prvé svými vnadami a za druhé tím, jak ňoumu Hanzlíka zcela zaslouženě sprdává. Jinak ta Hanzlíkova postava je dobře psychologicky napsaná, tak si pravého socialistického celníka představuji - v civilu trouba, ale jen si navlíkne uniformu, sebevědomí mu naroste o 1000% a vyžaduje dodržování pošahaných předpisů. (03.02.2012)

Další z normalizačních seriálů, který nám může posloužit jako dokument doby, pokud si nevzpomínáme, jak to ještě nedávno chodilo na našich státních hranicích a jak probíhala celní a devizová kontrola. Jednotlivé díly tvoří samostatné dramaturgické celky a pouze první a poslední na sebe navazují. V každém z nich zavítáme na jinou celnici (periodicky: Hřensko, Rozvadov, Cheb - Strážný, Bratislava a nakonec Harrachov / Náchod). I přes své "pohraničnické" téma je seriál poměrně apolitický a díky kvalitnímu hereckému ansáblu i divácky atraktivní, s mnoha odlehčenými a vtipnými částmi. Samozřejmě i těmi nezamýšlenými, plynoucími z absurdity své doby (například boj s pašeráky konfekce ve čtvrtém dílu). (11.11.2018)

Ve znamení propagandy. Charakteristický povinně optimistický a odlehčený opus, který dobře charakterizuje filmovou tvorbu ponurého období nejtvrdší normalizace. Lze nalézt mnoho styčných prvků a nepřehlédnutelných podobností s mnohem úspěšnějším a umělecky kvalitnějším dílem krále české seriálové tvorby Františka Filipa, totiž s Chalupáři, emblematickým seriálem oné pochmurné doby - totožně vyvedené titulky, charakteristický filmový materiál s pastelovým vyzněním barev (narozdíl od strašlivé televizní kvality následující dekády, totiž 80. let), jakási povinná rozjuchanost, agitační a propagandistický podtext a neopominutelné skvělé herecké obsazení. Jen na rozdíl od Chalupářů je tenhle vynucený seriál právem zapomenut. (06.05.2013)

Nebýt poměrně pomalého tempa vyprávění a místy až nepatřičně dlouhých dialogů, byl by to (na dnešní poměry) nadprůměrný seriál. Sledovatelné dílko z toho dělá plejáda výborných herců. Za vidění stojí hlavně třetí díl. Případ živého muže, kde se v poněkud odlišné poloze představil Rudolf Hrušínský. V roli nadporučíka Drnka z kriminálky totiž sympaticky srší ironií, sarkasmem a vtipem. A jasné mínus? Zejména v prvním dílu mi neuvěřitelně lezl na nervy muzikantský celník Jaromír Hanzlík... (28.07.2011)

Navedla mě k tomu scéna na internetu se Strýčkem Jedličkou a jeho vyprděným a vychrochtaným Mercedesem. Taky jsem se chtěl podívat jak se tady žilo a na možná zajímavou práci celníků. Spletl jsem se v obou věcech. Všechno tady stálo za hovno (ale to už jsem věděl) a celníci nebyli zrovna milí lidé, ale pořádní buzeranti. A tento seriál je taky opruz. Jak mohli dát Hanzlíka hrát mladého kluka, to nechápu ještě teď, to je tak do očí bijící až to bolí a proč polovinu většiny dílů tvoří rozhovory důchodců (gerontů) úplně o hovně, tak to nechápu pořád. Jinak je to nuda k uzoufání, jediný Hrušínský to má celé na párku a hraji si jak chce. Díl ve slovenštině tomu pak nasadil korunu. 2-* (04.09.2023)