Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Viděl jsem též obsazení Jasoň/Drsoň - Vondruška, Král - Penc, Zlatovláska - Brukner, Bystrozraký - Smoljak a zdvojený Vševěd - Weigel a zároveň i Kašpar - toť v rámci pořadu Cimrman sobě(1991). Z toho pamatuji jak Weigel řekl: "a já jich vytáhnu takových šest i pět". Kašpar řekne "Takových pět i šest". A Weigel za chvíli řekne "osm i sedm, někdy dokonce i tři". Dostala mě hláška "Pomoc Pomoc! a v sezóně :Hilfe, Hilfe!" V sedmdesátých letech hrával krále Oldřich Unger (který pak emigroval) a také František Petiška - Vinant (který pak dostal infarkt a o něco později zemřel). Pocestného hrával Josef Koudelka nebo Andrej Krob, Josef Koudelka dnes ve hře občas alternuje též, ale tentokrát v roli Zlatovlásky. Jasoně/Drsoně hrává Marek Šimon, což prý diváci zvyklí na Miloně Čepelku příliš nekvitují (stejně tak toho Koudelku v roli Zlatovlásky, neb jsou zvyklí na Bruknera) Jak známo, na audiozáznamy se dával prostřihaný záznam, tak se tam kromě scén s pocestným (1. "hluchyj, němyj, mazanyj ... hukáž kudy" , 2. "žádný neuvěří, jak se ševci myju", 3. scéna s královským kopancem ("Křópale, to jsou mé poslední peníze"...."nechci peníze, jsem osel") nedostaly ani hlášky "Toho s tím párátkem sním hned. A toho si udělám po chodsku. S holínkama" (obr Koloděj), "Bude asi bouře" (Jasoň) a "Bude ozón" (král) ()
Jde o novější záznam hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký datovaný do roku 2006, ale dle mého soudu došle k jeho natočení ještě v roce 1997. Jenom se nedostal do distribuce. Tento záznam je skvělý. Hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký je jedna z těch nejlepších a jsem rád, že je zachycena jak ve starší, tak novější podobě. Jan Kašpar se však Jaroslavu Weigelovi nemůže vyrovnati. Petr Brukner jako Zlatovláska je skvělý. U mě sice stále vede Jaroslav Vozáb, ale Petr Brukner byl už v té době skvělým alternantem. Obsazení se jinak nemění. Stejná garda jako v 80. letech, jen starší. Musím říci, že z toho záznamu (podobně jako z Posla z Liptákova) číši jakási "nedokonalost technická". Stejně jako u Posla se zde překrývá meziaktní hudba s uměle dodanou hudbou pro záznam a s hudbou ze sálu. Z uměleckého hlediska však jde o úžasný počin a z video záznamů her DJC, jde o jeden z těch lepších. ()
Asi nejznámější česká pohádka pro dospělé. Hře samotné předchází krátký (ale velmi povedený) seminář a pak už se s herci vydáme do světa princů a princezen, obrů a obryň, trpaslíků a trpaslic. Spousta hlášek z této hry zlidověla, jedinečný je pan Weigel v roli děda Vševěda. Divák, který tuto hru neviděl, se nechal ochudit o zázrak jevištní techniky, kdy za plného osvětlení a při otevřené oponě dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Tento Cimrmanův vynález způsobil svého času světový rozruch, zejména na Litoměřicku. ()
"A nejhorší že všeho jsou trpaslíci. Všude vlezou a strašně rychle se množí." "Podívejte, já mám zakletou dceru... - Tohle chcete rýmovat?! - Tak poraďte někdo něco... - Dceru, dceru. To je taky slovo. Co s tím? - Já bych věděl. - Ale to já taky!" Rozhodně jedna z nejlepších Cimrmanových her. Geniální Svěrák, který zkrátil přednášku tak, že do ní vecpal co možná nejvíce gegů. Hra samotná je krásně pohádková a vtipná v každé scéně. Když jsou u Děda Vševěda, tak moje bránice dostává krutě zabrat. Rýmovací dialogy patří k tomu nejlepšímu v DJC. "Byla krásná v každém směru! A teď je bledá jako smrt... - A jsme tam, kde jsme byli! Říkám Vám nepouštějte se samostatně do žádných hovorů. Člověk se chce vyhnout některým slovům... To je na ho*no taková spolupráce! - Jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt...“ [Viděno naživo] (88 %) ()
"Koho to vidí mé bystré oči..?" Já vidím, že se zase něco Čechům povedlo. Tato pohádka, je to první, co jsem kdy od Cimrmanů viděla/slyšela a díky ní jsem poznala tohoto všeumělce Járu Cimrmana. Opravdu skvělý chlapík. Je úžasné, jak dokáží Cirmmanovci propojit skutečné dějiny s těmi fiktivními. A pokud jde o mě, určitě bych si ráda poslechla i pohádku/horor Kašpárkův hrobeček a O třinácti tchýních :D ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Po úmrtí Ladislava Smoljaka hrál roli Bystrozrakého Miroslav Táborský, který se v odborné části sám přirovnává k Prácheňskýmu, jenž byl Cimrmanův zaskakující herec. (Driss)
- Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána. (mnaucz)
- Jaroslav Weigel mluvil o tom, že divadelní dialogy procházejí vývojem, jako příklad si vybral legendární úryvek monologu obra Koloděje. Autoři napsali: Vševěd: „A jak on dojde až sem, tak se to najednou převáží a žbluňk, už je ve vodě. A tam on plave. On trpaslík je dobrý plavec.“ Reakce bývali na tuhle repliku spíše vlažné. Když ale v roli Koloděje jeden čas zaskakoval režisér Jiří Menzel, zaimprovizoval a lakonicky dodal „...on trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží...“ Teprve tehdy dostala věta pointu a diváci to jaksepatří ocenili a replika od té doby zůstala ve hře takto. (sator)
Reklama