Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
. . ."Na děda Vševěda mluvte pouze ve verších. Kdo toto umění neovládá, nechť mlčí". . . . "Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby, dědku?" :DDD Asi největší zážitky mám z jejich sezení u děda Vševěda, kde se genialitou opravdu nešetří. Ale jak už to u Cimrman-squadry bývá, geniální a neskutečně vtipná je hra celá, včetně úvodního - i když v tomto případě krátkého - semináře. Spolu se Záskokem a Dobytím Severního pólu to absolutně nejlepší, co mohou cimrmanologové nabídnout. ()
,,A tohle to tam, to jsou záhonky.“ Tuto pohádku jsem viděl podruhé v mém životě, ale můžu s klidným svědomím říct, že je to bezesporu to nejslabší, co jsem od DJC zatím shlédl. Statický příběh, natahované vtipy, spousta výplní až vycpávek. Děd Vševěd nelogicky trapně nudný, postava pocestného přinesla chabou pointu až na závěr a proměna princezny za moc nestála. Úvodní seminář se tentokrát smrskl jen na jeden příspěvek, který mi rovněž přišel podprůměrný. ()
Demýtizace pohádek. Kamarád mi kdysi řekl, že celé, na čem je DJC postavené, je fakt, že staří chlápci ze sebe dělají totální blbce a kluky, nemůžu nesouhlasit. A sám si pamatuju, jak jsem v útlém mládí psal parodie pohádek, dost mi to tohle připomnělo. I tak ale hře ke konci dochází dech a zařadil bych ji k těm slabším, co mi příliš nesedí. "A jsou jeleni, zlaté parohy nechme stranou, vhodnými vychovateli naší mládeže?" (...) "Hrome, nerad bych posloužil obrovi k snědku. Jí taky starší osoby, dědku? (...) "Je to osel, děti, já to věděl od začátku." (...) "Ten člověk má opravdu výborný zrak, já například nevidím vůbec nikoho..." ____ 76% (1974) ()
Moje nejoblíbenější hra z divadla Járy Cimrmana. Od malička jsem bydlel přímo naproti tomuto jedinečnému divadlu a ačkoli tomu tak bylo, bohužel sem se tam nedostával příliš často. (možná to bude taky tím, že všechny lístky na přestavení většinou mizely během 5 vteřin). Neuvěřitelná originalita těchto českých herců a to, jak ke všem dílům přistupují .. Znám všechny díla a rovněž jsem vlastníkem všech původních nahrávek oněch divadelních her. Všechny komentovat nebudu-všechny jsou výborné. Ale toto dílo je pro mě něčím ještě lepším. Myslím, že bych mohl vypsat slovo od slova toto dílo, jen je škoda, že podobnou paměť nemám i na jiné věci.. Aneb díky moooc !! ( citovat nebudu, pouze na vyžádání :P ) ()
"Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením taky vzal...." A já bych s dovolením tuhle pohádku ala Cimrman označil za jednu z nejlepších her DJC. Mé bystré oči viděly nejen zázrak divadelní techniky, kterak se z vousatého muže stala krásná Zlatovláska, ale hlavně úžasně vtipnou scénu setkání se sklerotickým dědem Vševědem zakončenou stylovou písní Ty děde Vševědě, dědečku náš. Nemohu tedy soudit, zda měl děd Vševěd pravdu o tom, že nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, ale rád mu budu věřit, že obr Koloděj "tady všude seděl. Tam jak sedíš ty, ty i ty." ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Hlas obra Koloděje patří Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
- Když si vezmeme seznam všech představitelů Děda Vševěda, co se od premiéry vystřídali, mají jedno společné: křestní jméno začínající na J: Jan Klusák, Jaroslav Weigel, Jiří Menzel, Jan Kašpar a Jan Hraběta. (mnaucz)
Reklama