Johnny si vzal pušku

Asi těžko byste hledali film, který dokáže lépe poukázat na hrůznost války, přestože neobsahuje jedinou bitevní scénu. Tempo je sice rozvláčné, ale to nejspíš hlavně z toho důvodu, že si na režisérskou židli sedl sám autor knihy, která je především o pocitech. Z toho vyplívá, že i film je složen z velké části ze vzpomínek a snových sekvencí. Představa, že bych se ocitl na nemocničním lůžku bez nohou, bez rukou, bez velké části obličje (a tudíž slepý, němý a hluchý)...raději na to nemyslet. (15.01.2011)

Neskutočný film, ktorý mi bude hádam navždy rezonovať v hlave. Pripomína, že nech je to akokoľvek v prdeli, napíšem to doslova, môžeme byť radi za to, že sme. Johnny Got His Gun ponúka dokonalé obrazy metaforicky vyjadrujúce situáciu, v ktorej sa nachádza hlavná postava. Tá celý čas rovnako výborne prednáša vnútorný monológ, opisujúc svoje pocity a myšlienky, v ktorých sa túla aj do svojej minulosti. Nakoniec mi však predsa len trochu chýbal záver, ktorý by bol výraznejšie pozitívny alebo negatívny. A to sa bavíme v takej rovine, že najpozitívnejší možný záver by predstavoval Johnnyho smrť... Neplánujem tento film pozerať znova. Nezaradí sa medzi moje obľúbené filmy a nebude patriť k radostným filmovým zážitkom... 70% (31.03.2015)

Ve zkratce: nápad zajímavý (chlapík bez končetin a většiny smyslů v zajetí vlastního těla), ztvárnění zajímavé (realita černobílá, vzpomínky v barvě), několik momentů až šokujících (závěr a scéna, kde je naznačeno, jak sestra ukájí torzo). Nicméně je to dlouhé. To ať se na mě nikdo nezlobí, ale 111 minut prostě hlavní hrdina nenaplní, i kdyby měl dělat sebevětší skopičiny (což navíc z výše zmíněných důvodů nedělá). Jinak celý tenhle film je komplet na youtube, pokud byste někdo dostal chuť ho vidět. (28.12.2008)

Záměrně bezživotnou (touhu žít musí Johnny nalézt) adaptací své burcující knihy Trumbo jako režisér debutoval, díky čemuž není film vyprávěn dle zažitých konvencí a snaží se hledat vlastní jazyk. Vlastní způsob, jak komunikovat s ostatními – stejně je na tom protagonista, uvězněný v tom, co zbylo z jeho těla, bloudící vlastními myšlenkami. Barevné flashbacky, výjevy z války a vojákova života, ve kterých splývá reálné a snové, jsou méně působivé než komorní černobílé scény z nemocnice, doprovázené hlasem naprosto nezajímavě hrajícího Timothyho Bottomse. Sugestivní je film stejně jako kniha díky slovům, nikoli obrazům, působícím vcelku nadbytečně. Máte-li ještě tu možnost, začněte přečtením předlohy a zkuste si TO NIC představit sami. 70% (14.10.2010)

Na to, že Trumbo nebyl režisér, se jedná o výborně natočený film. Kromě sugestivního a emotivního vnitřního hlasu hlavního hrdiny stojí za zmínku Jason Robards v roli otce. Je ještě lepší a přesnější než má vlastní představa, kterou jsem o téhle postavě získal z knihy. I já se řadím na dlouhý seznam těch, kteří za povědomí o tomhle díle vděčí partě sanfranciských metalistů :-) Kromě samotného příběhu je zajímavé jeho historické pozadí - kniha vznikla a vyšla v předvečer druhé světové války, film byl zase natočen v době vrcholícího angažmá USA ve Vietnamu. Trumbo patřil k významným postavám amerického mírového (levicového) hnutí, pročež byl v padesátých letech (i v USA to byla éra potlačování lidské svobody) persona non grata. Nejsem příznivcem tohoto hnutí, ale naštěstí je toto dílo především hluboce lidské a pokud je to možné, postrádá politický nebo agitační podtext. Je to opravdu krásný příběh. (25.03.2008)