Dveře dokořán

Britský film, kterému, ač vypráví o mezilidských vztazích, chybí to nejdůležitější. Emoce. Postavy většinou jednají chladně, jen velmi zřídka jimi zalomcují emoce. Navíc i zasazení do londýnské čtvrti King's Cross, čtvrti, kde se potkává moderní architektura s miniaturními bytečky imigrantů, je studené. Navzdory precizním hereckým výkonům a roztomilému slovanskému přízvuku Julie Binoche jsem nebyla spokojena. Dveře byly jen pootevřené. (24.03.2008)

Civilní. Příliš civilní a obyčejné. Anthony Minghella jako jeden z mých oblíbených režisérů si vybral film s tématem, které mě neuspokojilo a ani herecké obsazení nebylo schopné osladit mi tuto hořkou kávu do přijatelné chuti. Jude Law nastavuje svůj obličej a nějak mu nedošlo, že to začíná nestačit, vedle něj R. W. Penn, která už ani nemá co nastavovat. Jediná moje favoritka uspěla a tou je Juliette Binoche, protože tahle roztomilá a velmi sympatický herečka nedokáže nepodat nadprůměrný výkon i na minimálním prostoru. Postavy jsou příjemné vykreslené, ale nevěřím jim tolik jak bych měl. Bohužel v důsledku obyčejnosti příběhu mi přijde konec naprosto beztvarý a nezajímavý. Příště trochu více osobitého pohledu na nějaké pořádné téma a ne znovu lidské příběhy, které jsou pro diváka spíše nudné a nezajímavé než velké nosné sloupy skvělého filmu. Anthony vrať se k romanci většího kalibru! (06.09.2007)

Skvělý herecký výkon Juliette Binoche, atmosférická hudba a nápaditá kamera jsou silnými kartami, které ovšem shazuje scénář. Nevím jestli se jedná o adaptaci divadelní hry, či to byl jen původní záměr (a nebo jsem vedle úplně), ale polovina scén působí jako z divadla rutinně vytažené, pro děj či ústřední myšlenku zbytečné, někdy rušící a někdy nudící. (29.04.2008)

Anthony Minghella filmovému světu chybí. Dveře dokořán se zprvu tváří jako další Na dotek, ale v průběhu se mění do více sociálně dramatického pojetí. Podivnost mezivztahového chování je ale u hlavních hrdinů podobná, obzvlášť pak v samotném porovnání Jude Law vs. Jude Law. Právě to podivné chování, které však z hlediska motivace postav funguje bezchybně, dělá z filmu zajímavý zážitek a z Juda Lawa herce, na kterého se prostě pokaždé rád dívám. 7/10 (16.07.2016)

Sociální rodinné drama, něco jako Ztraceno v překladu (nevím proč, ale hrozně mi to připomělo právě tenhle film) v ohodně lepším podání na téma samota, odcizení, nepochopení a samozřejmě jak jinak také hledání lásky. A je to cesta, po které mě sice bavilo kráčet, ale bohužel se u mě nakonec stejně setkala s jistým nepochopením. (05.02.2007)