Zítra nehrajeme!

Abyste měli rádi film "Zítra nehrajeme!", musíte mít rádi country. Opravdu si myslím, že toto je velmi zásadní podmínky. Jestliže nemáte country rádi, nebudete mít příliš v lásce film. Je totiž o country. Nejenom o country, ale těch písniček je tu skutečně hodně. "A Prairie Home Companion" je totiž živý rozhlasový pořad, který představuje umělce z country branže a vysílá se už pěknou řádku let. Garrison Keillor založil pořad v roce 1974 a od té doby jede nepřetržitě. Keillor je zároveň tím, kdo sám vystupuje a uvádí hosty a jejich jednotlivé písně a vystoupení. Sledujeme zde určitý příběh, příběh toho, jak show končí a jednotliví umělci se loučí, ale zas tolik nás nezajímá, jaké budou jejich další osudy. Některé mohou být zajímavé (postava Lindsay Lohan), jiné jsou spíš jen takové karikatury, které jsou hezké pro jednotlivé scénky, ale jako skutečné postavy příliš nefungují (Woody Harrelson a John C. Reilly). Postava Virginie Madsen, ač je krásná, mi přijde také trochu zbytečná, a jako kdyby se do celého dění ani příliš nehodila. Herci však odvádějí výkony, pro které je snadné film sledovat, ale opět musím dodat - je snadné je sledovat, pokud máte rádi country. Film je vleklý, ale country takové umí být, vyjadřuje city, stejně jako hudba, kterou prezentuje. Celé je to v duchu, který nesedne každému a Robert Altman dokazuje, že nikdy nebyl tvůrcem rychlých střihů. Nemyslím si však, že je to na škodu, jen vám to musí sednout. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/10/zitra-nehrajeme-lovci-dinosauru.html (01.03.2013)

Altman sa s filmovým priemyslom rozlúčil, v porovnaní so svojimi predchádzajúcimi snímkami, naozaj umierneným a sympatickým filmom. Veselý a radostný dojem z filmu budí hlavne hudobná vložka, ktorá si vydláždila cestu k divákovi pomocou prirodzene pôsobiaceho varieté koncertného vystúpenia, ktoré je v dnešnej dobe skutočnou raritou. Scény sú plné radosti, optimizmu a fajn nápadov, no občas sa pridá aj tragický feeling s troškou zbytočného sentimentu. Celý film pôsobí tak prirodzene, že som počas sledovania príjemného vystupovania hercov, rytmických trampských a country piesní, stratil pojem o nejakom načrtnutom deji. Je možno škoda, že žiadnu lepšiu zápletku nemal, ale aspoň sa teraz nemusím rozčuľovať na jej prípadnom zlom spracovaní. 75%. (16.05.2009)

Některé Almanovy filmy jsou sice skvělé, ale dlouhé, některé jenom dlouhé, ale tohle - teprv teď s překvapením zjišťuji, že i tohle mělo trochu "nadstandartní stopáž". Nicméně jsem se celou dobu bavila a pobrukovala si s interprety country cajdáky. Duo sester Johnsonových bylo fajn, ale "honáci přímo z prerie" Woodyho Harrelsona a Johna C. Reillyho přímo neodolatelné a jejich závěrečná píseň se spoustou stupidních vtipů byla úžasná. Detektiv Kevina Klina, který sebe sám stylizoval do Marlowa, těhotná skriptka ... atmosféra zákulisí show, která je možná zaprášená a "demódé", ale přesto ji všichni dělají nejen pro prachy (kterých, jak se dá tušit, příliš není), ale srdcem, je vystižená perfektně. Člověk by měl chuť sám si stoupnout na podium za mikrofon a zazpívat si "Francka a Johny byl párek...." (18.05.2009)

Tak prvních deset minut to byla příjemná oddechovka s fajn atmosférou. V Zítra nehrajeme! se ale prakticky nic neděje po celejch 105 minut! Jen se tu střídají záběry z hudebního vystoupení se záběry ze zákulisí, kde všichni na něco nostalgicky vzpomínaj a ani tady si od hudebních čísel moc neodpočinete. Na mě to působilo dojmem, že se tvůrci snažili do filmu vecpat co nejvíc písniček a ten zbytek vyplnili scénáristickou vatou. Co se týče hudby, tak já ve filmech snesu prakticky cokoliv. I těch pár žánrů, který nemám rád, si rád poslechnu, když se písnička do filmu hodí. Tady ale do půl hodiny přišla nuda a tak po hodině přišlo na scénu pravý a nefalšovaný utrpení zvukovodu. A pak na scénu přišel anděl. V Altmanově stavu měl být asi jakousi metaforou, ale do tohodle v realitě silně ukotvenýho snímku mi (narozdíl od noir detektiva) nadpřirozeno vůbec nezapadá. Na konci navíc asi selhal scénárista nebo jsem to vůbec nepochopil. V hospůdce se toho najednou dělo až moc a ta scéna mi přišla oproti zbytku naprosto nerealisticky vykonstruovaná. Ne že bych neměl rád filmy, ve kterých se nic neděje, ale tohle ne, přátelé. (26.04.2010)

Pohodovy, uprimny, na nic si nehrajici snimek (bohuzel posledni) rezisera Roberta Altmana. Myslim si ze tento snimek je dustojnym rozloucenim jeho reziserske tvorby. Pisnicka, kterou slozili sestry Johnsonovy pro svoji matku byla skvela. A to hvezdne obsazeni bylo dokonale. Jemny humor dokonale podkresluje jedno posledni rozhlasove vystoupeni. Snimek se v poklidu a pln krasnych pisnicek dovlece do konce - spadne opona a je konec. A zivot jde dal. (24.03.2007)