Intacto

Intacto v žádném případě nebylo nudné. Váhal jsem s plným hodnocením, ale musím režisérovi vytknout občasnou nesrozumitelnost díla, která dost mátla. A mám pěknou příhodu: několik minut poté co jsem film začal včera v noci sledovat se ozvala před naším domem obrovská rána, zablesklo se a začala hořet trafostanice. Zavolal jsem hasiče a zjistil jsem, že z elektriky nefunguje vúbec nic (celý dům), jen PC na kterém jsem Intacto sledoval a světlo na chodbě, takže jsem mohl sejít po schodech před dům. Že bych měl štěstí? (14.06.2005)

Zpočátku jsem byla z filmu zmatená jak polární motýl, ale jakmile jsem postupně pronikla do pravidel hry o štěstí a smůle, musím ocenit originalitu té myšlenky. Nicméně sledovat "Intacto" bylo jako dívat se na rozbitou vázu - sem tam vynikl nějaký hezký detail: Max von Sydow v roli "Žida", běh přes dálnici, běh lesem, ruská ruleta, ponurá atmosféra... Jenže jako celek to bylo roztříštěné, místy až chaotické (závěrečná přestřelka) a některé střepy působily zvlášť nepříjemně: třeba postavy se (až na Žida) dělily na ty, co mi byly ukradené, a na vyloženě nesympatické. Následkem toho jsem měla problémy dokoukat, protože mi bylo docela u prdele, jak to dopadne. A díky ztrátě pozornosti si nejsem ani úplně jistá, co měl ten konec znamenat, co se snažil básník říci. Nemám nejmenší zájem pustit si to kvůli pochopení znova. 59% (29.01.2011)

.......Složité a překombinované téma, které bohužel debutující Fresnadillo asi nezvládl, tak jak by chtěl........ Ani po několika projekcích Intacta jsem nebyl schopen strávit pojetí, zobrazení a myšlenku toho sci fi thrilleru. Chyba je v tom, že osud a Štěstěna nemá všeobecně daná pravidla, řád, ale vše řídí chaos. Nepochopení tématu odsouvá veškeré nadpozemské věci mimo příběh a dělá ze zmíněné sci fi frašku. Prolínání přemíry postav a jejich osudů nebylo scenaristicky dotaženo, kamera snímá dost nadneseně a tím Fresnadillo sám o sobě tak uvrhl celé dílko do těch nejspodnějších regálů, kde je bude málokdo po čase hledat......... (21.11.2004)

Nápad s lidmi obdařenými nadprůměrným štěstím, které využívají k vzájemnému zápolení, se mi líbil, ale nebyl využitý. Především se tu strašně kecalo. Sice rozumím tomu, že film musel nastavit jistá pravidla a vysvětlit, proč jsou někteří šťastní šťastnější, ale upřímně řečeno vůbec jsem z toho nebyl moudrý a tudíž na mě drtivá většina dialogů působila bezobsažně. Co se týče samotného pokoušení Fortuny, tak to docela ušlo a kupříkladu běh lesem byl naprosto vynikající, ale i v tomto ohledu mi přišlo, že se mohli tvůrci trochu víc odvázat. A tak jediné, s čím jsem neměl vůbec žádný problém, byl casting, ale ani herci to přes průměr vytáhnout nedokázali. 50% (29.04.2019)

Je velká škoda, že se tak slibný thrillerový námět, který mohl být použit téměř v jakémkoli žánru (hlavně sci-fi by mu slušelo nejvíc), rozmělnil v překvapivě nezajímavém dramatu, kde si divák může nechat jen zdát o zajímavých charakterech. Vysloveně mě vytáčel scénáristův odosobněný přístup k postavám po celou první polovinu, v jejímž důsledku už mi pak katarze nepřišla jako vyvrcholení, ale spíš jako vysvobození z nudy. Ve španělských podmínkách může vzniknout dobrý mysteriózní nervák, ale tenhle případ to rozhodně není. (24.03.2007)