Pelle Dobyvatel

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků... Nicméně asi to není film pro každého. Přesto bych ho rád spoustě lidem doporučil. Max von Sydow je tu fantastický, avšak minimálně výborné je v tomto severském (jinde by snad něco takového ani být natočeno nemohlo) dramatu úplně vše. Škoda, že zde není alespoň TOP 20... Tím končím a dále s dovolením odkazuju na příspěvek uživatelky Faidry. (15.11.2011)

Aspoň jedno vystriedanie prostredia by asi takmer trojhodinovému Augustovému eposu prospela, lenže on je lišiak a monotónnosť dokáže narušiť aspoň zmenou ročného obdobia. Kontrast rozľahlého pola v lete a ľadových krýh na mori je tak extrémny, že to nakoniec na udržanie pozornosti stačí. Samozrejme, August sa v ľadovcoch vyžíva, aj v topení pod ich hmotou, takže po väčšinu filmu je proste zima. Film dostáva v súčasnej migračnej dobe nový rozmer, stačí sa zamyslieť nad tým, aké postavenie by mohol mať Lasse ako Dán. Dnes je to skôr otázkou rasy a vierovyznania, ale princíp je v podstate rovnaký. Celé je to pochopiteľne Bergmannova škola, čomu dopomáha aj Max von Sydow v hlavnej dospelej úlohe. Pellea Hvenegaarda si zamilujete, ale iným spôsobom, ako roztomilé detičky v rodinných filmoch. (06.02.2017)

Upřímně řečeno byl jsem rád, že na rozdíl od stejnojmenné knihy se nejednalo o žádný proletářský koncert, s čím se dalo po téhle stránce dobře sžít. Malý Pelle od nejútlejšího dětství chtěl budovat lepší svět a poctivý být jako malý Bobeš. Asi se sluší dodat, že nosné momenty chladné skandinávské krajiny svým melancholickým vizuálem přesvědčivě vyplnily příběh. (09.02.2014)

Což o to, potenciál to mělo, ta bezútěšnost a bída života z před necelých sto padesáti let, o té se nám v našem současném blahobytu může zdát, a zfilmovaná byla dobře, ale ta pekelná stopáž to celé spolehlivě poslala do prdele, takže promiň, Pelle, kdybys měl kolem hodiny a půl, bylo by hodnocení dost jiné. 45% (01.06.2022)

Bezútěšná Panadořina skříňka, kde se naděje skrývá na nejhlubším dně a ještě je jí málo a příběh, jehož zásluhou prohlásíme úsloví "staré zlaté časy" za největší lež, jaká kdy byla vyslovena. Z životních osudů stárnoucího vdovce a jeho malého synka by i feťáka rajského plynu zachvátila deprese, ale deprese nehrozí ve světě, kde ještě vznikají filmy plné chladné bezútěšnosti i křehké lyričnosti, rozesmutňuje mě spíš fakt, že jsem ještě neměla možnost přečíst si předlohu. Oscara, objetí a tunu bonbónů pro všechny děti jako Pelle filmový i skutečný a čokoládový dort pro všechny režiséry jako Billy August, kteří dokáží zpracovat takové téma tak, že vznikne silný a působivý film místo prvoplánového dojáku. (02.10.2007)