새드 무비
Sad Movie
Obsahy(1)
Snímek Jong-kwan Kwona vyprávý 4 příběhy o lásce, každý z jiného úhlu pohledu. První je o nebojácném hasiči (U-seong Jeong), jeho přítelkyni (Su-jeong Im) a jejich společném životu ve strachu z přítelova povolání. Druhý vypráví o pohledném malíři (Ki-u Lee) a "sněhurce" (Min-a Shin), která je do něho bezhlavě zamilovaná a bojí se odhlalit mu svou tvář, na které jsou jizvy z požáru, který o vlásek přežila. Další příběh je o rozvodovém poslíčkovi, který si vydělává jako posel špatných zpráv a snaží se sehnat peníze, aby se k němu jeho bývalá přítelkyně (Tae-yeong Son) vrátila. Poslední příběh nás zavede ke starostlivé matce (Jeong-a Yeom) s rakovinovým nádorem, kterou její syn (In-seong Lee) nemá rád, protože se mu nevěnuje. Když ale v nemocnici najde její staré deníky, dozví se jak moc ho matka miluje a že by pro něho udělala vše. Jak tyto příběhy skončí? (Káronoš)
(více)Videa (1)
Recenze (48)
Konečne po dlhšej dobe korejsky smutný doják (citové vydieranie aj napriek varujúcemu názvu, nie je ani zdďaleka tak veľké, ako mnohí čakali), ktorý vo mne rozvibroval tie najkrašie city a nežnosť v miere, akej sa to podarilo doteraz len pár snímkam -> Moment, Classic, ...ing, a ešte jeden nemenovaný ... :) P.S.: Maskoty zábavného parku boli úžasnééééééééé. Každá scénka s nimi bola pre mňa oázou široko a trvale roztiahnutého úsmevu od ucha k uchu. "Omnibus" krásny, jemný, citlivý a nezabudnuteľný. Presne ako život a LÁSKA. ()
Korejské podání prachsprostého kýče chutná téměř vždy víc než to made in USA, ovšem tady se k citovému prožitku ( ach jo, měknu) prokousáváme trošku nudnou vatou, mám to asi radši sladkobolný od začátku do konce. Navíc z těch čtyř příběhů mě rafly za srdce jenom dva - máma a syn ( vlhko v očích) a němá sněhurka a malíř ( zasněný pohled). Příběhy Soptíka a reportérky a nýmanda a krásky mnou jen tak se slabým zašuměním křídel prolétly. Nu škoda, třeba příště. ()
Moje nadšení z tohoto filmu je nekončící. Všechny příběhy na mě udělaly dojem a nenechaly mě chladnou. Do všech jsem se hned od začátku vžila a prožívala je až do konce. S tím většinou u amerických filmů, které řeší více osudů, mívám problém. Tady vůbec. Navíc, kdy se mi poštěstí vidět mé čtyři oblíbené herce v jednom filmu, že? Nejvíc mě asi rozesmutnil příběh Woo-sung Jung a Su-jeong Im. Tae-hyeon Cha mě už posedmé přesvědčil že je víc než dobrý herec a Min-a Shin je rozkošná i s jizvou na tváři. Krásná hudba u které jsem měla pocit, že jsem ji už někde slyšela. 5* ()
Přestože název už mnohé prozrazuje, přesto jsem nečekal takový nával nešťastných konců na konec filmu. Úplný závěr mi přišel už trochu moc přitažený, ale všechno ostatní příběhy byly krásné. Vše zarámováno nádhernou kamerou a hudbou. U mě to je na čistých 9/10, když jsem přemýšlel, na kterou stranu se zde přehnoupnu, tak jsem se nakonec rozhodl nahoru. Důvody: ve filmu hraje celá řada mých oblíbenců a ten soundtrack poslouchám už asi měsíc:-) ()
Jsem trochu na rozpacích, ale tenhle film ve mně nezanechal vůbec nic. Nenudil mě, to zase ne, ale v životě už jsem viděla mnohem víc smutných filmů a ani ten smutek nemusely mít v názvu. Brečím skoro u všeho, ale teď nic. Nevím proč. Možná pro ten příšerně patetický konec. Možná má na tom podíl Im Su-jeong, která mi prostě nesedí a zatím nic, v čem jsem ji viděla, mě nechytlo za srdce. Sice to mohli vyvážit Jung Woo-sung a Shin Min-a, jejich dialogy znakovou řečí byly pro mě tím nejlepším, co ve filmu bylo. Ale bohužel... Nebýt jich dvou, tak by to bylo za dvě hvězdičky. Takhle ty tři dám, i když si to asi znovu už nepustím. ()
Reklama