Epizody(13)
-
The Pilot (S10E01)
-
Smile (S10E02)
-
Thin Ice (S10E03)
-
Knock Knock (S10E04)
-
Oxygen (S10E05)
-
Extremis (S10E06)
-
The Pyramid at the End of the World (S10E07)
-
The Lie of the Land (S10E08)
-
The Empress of Mars (S10E09)
-
The Eaters of Light (S10E10)
-
World Enough and Time (S10E11)
-
The Doctor Falls (S10E12)
-
Twice Upon a Time (S10E13)
Recenze (16)
Začátek epizody mi přišel dost slabší. První epizoda, která se mi líbila, byla ta s mnichy. Ale nějaká větší provázanost celkového děje mi trochu scházela, teda až na jednu výjimku. Série pak zachraňovaly poslední dvě epizody, které nechaly spousta otevřeného prostoru. Uvidíme hlavně, jak to dopadne s Doktorem, budu se těšit na vánoční speciál. ()
10. série - 75 %: Peter Capaldi naposledy zazáří, zatímco si celý tým vyčerpaného Moffata pakuje pět švestek. Nabízí na rozloučenou snad nejvyváženější sérii v historii seriálu, slibují, že nic nepokazí, a nijak neskrývají, že sází na jistotu bez propleteného příběhu či nějakých komplexnějších témat. Tedy sliby vcelku jednoduché na dodržení. A ulevilo se mi, že je dodržet dokázali. Doručí tak zábavné a příjemné epizody, které odsýpají, ale zároveň ničím nepřekvapí. Čestnými výjimkami jsou geniální Extremis a monumentální finále, které vše uzavře zcela uspokojivě. A já to beru. Uvědomuju si, že objektivně je nejspíš ze všech deseti nejslabší a každá epizoda by si zasloužila být o příčku níž, než jak ji hodnotím já. Ale já to prostě beru. Líbilo se mi, co udělali se vztahem Missy a Doctora, zbožňoval jsem Tardis team a jednotlivé epizody mě zvládaly bez problémů bavit. Za dalších pár let k tomu pravděpodobně sednu nevyhypovaný a konečně si přiznám, že to prostě nebylo tak dobré. Aktuálně se s tím bohatě spokojím a budu to vnímat jako (zatím?) poslední sérii, která mě bavila. ()
Capaldi je v roli Doctora už třetí řadou výborný, orchestrální hudba pořád funguje na jedničku a opět se zastaví i několik hereckých hostů (David „Poirot“ Suchet). Desátá řada tradičně nabízí antologii příběhů napříč sci-fi i fantasy, od strašidelného domu přes expedici viktoriánských vojáků na Mars až po dystopické roboty jak z Černého zrcadla. Moffat si dal pořádně záležet na scénářích svých epizod i na dohledu na epizody ostatních (snad prospěla i dlouhá proluka od deváté řady) a tak pořád dokážou zaujmout i překvapit. A řekl bych, že celkově ve mně s odstupem i nechají o něco silnější dojem než díly z předchozích dvou sérií. Navíc potěší, že se scenáristům daří kromě zbrusu nových nepřátel vymýšlet i nové variace, díky nimž se mohou vracet Doctorovi klasičtí protivníci, aniž by to byla recyklace (letos hlavně Cybermeni (zatímco u Daleků to dlouhodobě spíš skřípe… ale tady časové linie asi nemá smysl řešit)). Až překvapivě hodně se povedla postava nové společnice Bill. Nic proti Claře, ale přeci jen to byla spíš Smithova společnice a nikdy neměla s Capaldim zůstat tak dlouho. Od Clary je to zase krok úplně jiným směrem, Bill připomíná spíš Donnu ve své umíněnosti a tím, jak je ochotna Doctorovi kdykoliv „odmlouvat“ a nebrat ho zase tak vážně. Přesto mě ale nemrzí, že po speciálu bude Bill končit, ta jedna série byla pro ni tak akorát. Dává to smysl i vzhledem k nadcházejícím radikálnějším změnám v seriálu. Kromě Bill Doctorovi sekunduje ještě Nardole a i když mi pořád přijde jako jeden z nejslabších společníků, nakonec to s ním nebylo tak zlé, jak jsem se na začátku řady obával. Nenadchne, ale ani nijak nevadí. Mnohem spíš potěší návrat Missy, kterou si Michelle Gomez opět naplno (až maniakálně) vychutnává a krade si pro sebe každou její scénu. Nemluvě o tom, když dorazí na scénu i John Simm jako její předchozí inkarnace. Proč by si měl setkání sám se sebou užívat jen Doctor, no ne? Čímž se dostáváme k výhledu, o Vánocích se totiž dvanáctý Doctor potká s tím úplně prvním (v podání Davida Bradleyho) a pak se úplně vyčistí stůl. Nový showrunner, nová společnice a především regenerace a Jodie Whittaker jako první ženský Doctor. Politicko-společenský kontext stranou, jakkoliv mě seriál stále baví, nějaký radikálnější impulz to už chtělo, takže i jen z vypravěčského hlediska je to krok zajímavým směrem. Neznamená to ale, že by se stále ještě současným mužským Doctorem bylo něco špatně, Moffatovi s Capaldim se letos povedlo loučit na vysoké úrovni a to ještě neřekli to úplně poslední slovo. ()
Capaldi je tradičně skvělý, ale příběhy s ním už jsou slabší, a to nejen proto že vyměnili fantastickou Claru za nezajímavou ošklivku Bill Potts. Místo ní tu skutečnou společnici ve finále představuje spíš Missy... a právě ta nakonec celou sérii zachraňuje, a její finální setkání se svým mladším já. ()
Obsahuje spoilery. I když Jenna-Coleman byla super, Claru jsem již po pár epizodách nemohla vystát a tleskala jsem, když jí byl konec. Podle mě to s celým tím její příběhem bylo trochu přes čáru. Bill je na druhou stranu zajímavá postava, která se podle mě k 12. Doctorovi náramně hodí. Příbeh pokulhává, emoji epizoda byla trochu WTF a někdy si říkám, proč na to ještě koukám. Odchod Bill ale přišel nečekaně rychle, což mi bylo vlastně sympatické. Jako další věc bych ráda pozvedla postavu Nardola, která byla absolutně geniální. Návrat Mastera mě na druhou stranu ze židle nezvedl, ač jsem se na něj těšila. Meh. Uvidíme, co všechno přinese vánoční speciál, David Bradley mě nadchl už v An Adventure of Space and Time. ^^ ()
Galerie (389)
Photo © BBC Worldwide
Zajímavosti (6)
- Jedná se o druhé ztvárnění Prvního Doktora hercem Davidem Bradleym. Prve si tuto roli zahrál v televizním snímku An Adventure in Space and Time (2013). (P. J. D.)
- Po epizodě The Five Doctors původního seriálu Doctor Who (od r. 1963) se jedná o druhou epizodu, kde Prvního Doktora hrají dva různí herci. V této epizodě se objevil David Bradley a v epizodě The Five Doctors Richard Hurndall, přičemž v obou epizodách byly použity i archivní záběry zesnulého původního představitele Prvního Doktora Williama Hartnella. (P. J. D.)
- Jedná se o první díl ze světa seriálů Doctor Who (od r. 1963) a Pán času (od r. 2005), ve kterém se objeví v roli Doktora žena (Jodie Whittaker). (P. J. D.)
Reklama