Welkeom tu Dongmakgol

Ač musim říct, že konec mi trochu zklamal tim jak byl roztahanej, tak nemůžu jinak než za 5, protože málokdy film přináší tak protichůdný a zároveň silný emoce jako právě tenhle ten. U scény s kancem jsem se málem podělal smíchy a u těch smutnejch mi to trhalo srdce. Jižní Korea je zřejmě v nějaký jiný emocionální dimenzi, protože jinak nechápu, kde se to v těch lidech tam bere. (11.09.2010)

Ať si říká kdo chce co chce, mě přišlo spojení tragických - byť předvidatelných - osudů hlavních hrdinů s komickými prvky velmi osvěžující a nápadité. Scénu s "poprkornovým deštěm" anebo matrixovský zápol s pašíkem z hlavy jen tak nevymažu. Pravda, patosu bylo habaděj, ale to jsem od korejské produkce už jako poučený divák čekal. Naopak mě příjemně překvapilo množství kameramanských vychytávek, které jsem si opravdu užil. Vítejte v Dongmakgolu je milý, sympatický příběh na jarní večer a to je víc než dost. (26.03.2010)

Za krásného hudebního doprovodu Joe Hisaišiho vypráví Welkeom tu Dongmakgol o malé korejské horské vesničce, kam dolehne válka mezi severem a jihem. Zprvu jen v podobě několika vojáků obou tří znepřátelených stran a jejich nepříliš dobrovolná návštěva bude nervózní i vtipná, popcornová a občas lehce šílená (scéna s divokým prasetem). Později přitáhne i větší kalibr, který zasadí vesnici facku a přinese v podstatě tu největší šílenost. Byť tedy film není pouze veselý, přesto (proto?) je krásně idealistický a milý. Místy by sice neuškodilo vymést trochu patosu, ale celkově si dílo od mě ***** zaslouží. Btw: vesnická cvočka je opravdu roztomilá. (17.08.2006)

Bohové musejí být šílení. Jak jinak by mohli dopustit takový zvěrstvo jako je válka. Její absurditu neukazuje nic líp než tenhle film. Na začátku masakr, uprostřed poetika, humor a na konci zase válečná mašinérie. Kéžby už nikdy a nikde nemuseli mít lidi na hlavách dýně. Nevím, co víc bych rozepisovala. Jiní to napsali už dávno za mě a hodnocení se nemýlí. Pět hvězdiček, tady není co řešit. (20.10.2012)

Chtěl bych žít v zapomenuté horské vesnici, kde slova přátelství či vzájemná pomoc jsou samozřejmostí a dosud tam nepronikly nesmyslné výdobytky moderní civilizace - daně, Justin Bieber, chamtivost, rakovina, silikony či CIA. Internet bych ve své chatrči samozřejmě mít musel, aby zástupy křečků v točících kolech nevyráběly elektřinu nadarmo, ale tím by to končilo. A jak bych se smál, kdyby přišli na návštěvu nějací mužíci v maskáčích s pistolkami, protože nic směšnějšího bych do té doby neviděl. A já se smál u tohoto snímku, který nápadně připomíná kýčovitý doják, ale mému primitivnímu pohledu na svět připadá naprosto úžasný. (25.06.2014)