Poslední vlak

Už jste se někdy probudili ze zlého snu a místo teplé a měkké postele jste byli v dobytčáku, který mířil do Osvětimi a vedle vás stála zbědovaná a vyšinutá Nina Divíšková, zoufalá a pološílená Magdaléna Sidonová, zpocený a zapáchající Juraj Kukura, do prázdna hledící Igor Bareš, zlomený Stanislav Zindulka, ještě víc vyhublý Václav Chalupa, vystrašený Vojta Kotek a bezmocný "komisař Rex“? Ne? Tak řekněme jednou pro vždy náckovi a levnému nacionalistickému hňupovi NE! (26.06.2009)

Ďalší ťažko stráviteľný kúsok, tento krát hlavne s Českými a Slovenskými hercami. Boli tu filmy z koncentračných táborov, gett či odboja, ale o priamom transporte ľudí do koncentračného tábora som ešte nevidel. Film manipuluje z malým priestorom a aj tak je emóciami nabitý a keďže sa to odohráva na malom priestore, dá sa s tými postavami naozaj súcitiť. Keď sa filmy odohrávajú v mestách a stále sa tam menia postavy, tak to je také rozhádzane, čo tu byť ani nemohlo. Je tam všetko, strach, bolesť, smútok, ponižovanie, ale aj taká mala solidarita či súcíť, ale v konečnom dôsledku to aj tak platne nebolo. Jedine čo mi tu chýbalo, bola nejak vodcovská postava, ktorá by to utrpenie pomáhala trocha eliminovať. Ale aj tak, je to silný príbeh, s úžasnými hercami, tak silne 4*. (02.10.2023)

V skutočnosti to bolo určite strašnejšie ako vo filme, v ňom sa nepodarilo tú stiesnenú atmosféru navodiť a preniesť na diváka. Naviac som mal pocit, že som to celé už niekde videl a pozerám remake. Herci vyzerali aj po šiestich dňoch bez jedla a skoro bez vody zdravo a spokojne, to tiež nepridalo na dojmoch. Taký televízny priemer k výročiu konca vojny. (21.04.2015)

Silný a emotivní zážitek to rozhodně je, ale jakými postupy jej tvůrci docilují? Citové vydírání, kýčovité flashbacky, hollywoodská melodramata. Jen několik postav, jako například malá dívka a dvě matky jsou psychologicky dobře vykreslené a několik okamžiků je opravdu drásavých a nepříjemných. To však stačí jen na mírný nadprůměr. (24.06.2009)

Film začíná záběrem na pomník a zarostlé koleje, které byly němou připomínkou hrůzných událostí. Ze záběru mě mrazilo v zádech, protože jsem věděla, co v nejbližší chvíli nastane. Kde se to v lidech bere, že dokážou s druhými jednat hůř než se zvířaty? Lidé násilně zavření v dobytčácích si museli prožít své, ale opravdové peklo na zemi je teprve čekalo, Osvětim. Nedivím se, že se někteří zbláznili a někteří zemřeli. Možná to pro ně bylo vysvobození od těch všech hrůz. V dnešní době si ani neumíme představit to utrpení, které na vlastní kůži zažívali. (24.06.2009)