Režie:
Carlos SauraKamera:
Luis CuadradoHudba:
Luis de PabloHrají:
Geraldine Chaplin, José Luis López Vázquez, Alfredo Mayo, Fernando Sánchez Polack, Emiliano Redondo, Ana María Custodio, Víctor Manuel Moreno (více)Obsahy(1)
Mladý lékař Julian se setkává se svým přítelem z dětství Pablem, který se právě vrátil z Afriky s novopečenou manželkou Elenou. Julian se do ní zamiluje a pokouší se ji svést, ona ho však odmítá. Do Juliana se ve stejné době zamiluje sestřička z kliniky Ana, on je zklamán z neustálého odmítání Eleny, nutí tedy Anu, aby se oblékala a vypadala stejně, jako Elena. (*Elfík*)
(více)Recenze (26)
Zlatá šedesátá. ()
Vázquez je opět ďábelský, klasická témata která od Saury očekáváme, ne tak hluboké jako například Dům v Madridu, ale i tak pěkné. ()
Nádherně ujeté. Španělský film, který se (opět?) zabývá něčím úchylným, nezvyklým. V jisté slabůstce hlavní mužské postavy figurují (mimo jiné) bubny, módní časopisy a nalepovací řasy. Co se z toho vyvine? Je to vůbec možné? Na tyto otázky vám v této recenzi ale neodpovím (nejsem krysa). Co ale Španěly tak pudí k tomu, aby ukazovali ve svých filmech tolik výstřednosti, úchylek? Možná se tím vyrovnávají s komplexem z kulturně velice silného souseda, který je chápe jako ty poněkud venkovské a od kultury sladké Paříže se odchylující balíky. Španělé se - možná - snaží udělat z tohoto zdánlivého nedostatku svou devízu, vědí, že v "akademičnosti" a "klasicismu" Francouze předběhnout nemohou, na periferii se můžou však pokusit o zobrazení věcí, o které Francouzi zájem nemají nebo jim nepřipadají dosti nóbl. Pekelně dobře se jim to daří... ()
Nedaří se vám získat osudovou ženu? Nevadí, stačí najít jinou a začít "tvořit". Ne náhodou mi během projekce začalo běžet hlavou "La Piel que habito". Záběry z deníku vyšinutýho zubaře zaujmou v průběhu, jenže po skončení se vypaří a zbyde po nich jen chytlavá písnička. [LFŠ 2012] ()
Naprostá pecka! Miluji hitchcockovskou a truffautovskou posedlost ženami a zde se mi jí dostalo množství větší než velké. Chaplinová nebyla nikdy tak nádherná jako v postavě plavovlasé a nespoutané osudové ženy. Kamera-slídilka je vynikající. Tento film chci vidět znovu. ()
Pro mě kvalitou mezi úžasnýma Zavázanýma očima a pitomým Doupětem. Španělé prostě mají potřebu točit filmy s úchylnými fetišisty, kteří se chovají asi tak logicky, jako slovanští neonacisté. Peppermint frappé je nicméně svou zápletkou vcelku přitažlivé, místy vtipné a nikdy nesklouzává k artu pro art samotný. Já se uchechtával hlavně nad trapností hlavní postavy, což asi nebyl autorův záměr... Nicméně film mě upřímně bavil a nepřipadal mi jako vyhozený čas. Dobré tři hvězdičky. ()