Spojenec

Na první shlédnutí považuju "Spojence" za mnohovrstevnatou, inteligentní sondu do moderní společnosti, kterou jsem ovšem na poprvé neměla šanci plně docenit. Břitký, přehledný, ale přitom trochu zamotaný film, kde je potřeba dávat celou dobu pozor a vychutnat si všechno, co se na plátně děje. Rozhodně se hodlám podívat na tohle dílo znova a třeba si pak ode mě vyslouží i hodnocení nejvyšší. Takhle je to 4+ za vcelku originální loupež (nápaditost zlodějů opravdu nezná mezí), skvělé herecké výkony a pěkné překvapení ke konci, které jsem skutečně předem neodhalila. (04.12.2010)

|| Scenár: Russell Gewirtz | Hudba: Terence Blanchard | Produkcia: Brian Grazer | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Imagine Entertainment, 40 Acres & A Mule Filmworks | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržba: 184,376,254 $ || Spojenec... to je spojenec... Mám rád filmy s Dumasovskými scenármi. A to hlavne s vyžarujúcim obsadením. (10.04.2010)

Na každý film s Jodie Foster se nedočkavě těším, protože si nevzpomínám, že bych jí kdy viděla hrát v něčem špatném ( tady mě tedy trochu zklamala, moc si nezahrála) . Dokonalý plán, který dokonale zamotá hlavu policii a pro mě dokonale namíchaný film. Bezpečnostní kamery osleply. Osazenstvo banky v kombinézách jako na chemický poplach. Albánský prezident promlouvá k národu. Muž uvnitř bavící se hrou „škatulata škatulata“, který nemá rád brutální videohry, ale zato hádanky a proti němu rozchechtaný policejní vyjednávač (nikdy jsem neviděla Denzela W. aby se ve filmu tak smál a vlastně detektivové se vůbec smějí v thrilleru málo) a ke všemu nebezpečná právnická potvora najatá na diskrétní úkol, pro kterou není nic problém. A pro mě zase není problém jít na 5*, nejen za perfektní obsazení, humor, ale i za úvodní a závěrečnou píseň od Chaiyya Chaiyya. (11.04.2006)

Sofistikovaná hříčka, která stejně jako v případě Dannyho parťáků přinutí diváka usilovně fandit bankovním lupičům v čele s šarmantním Clivem Owenem, jenž ze sebe doluje vynikající herectví i s pytlem přes hlavu. Banky a bankéři vzbuzovali coby oběti pramalé sympatie už před bankovní krizí, filmy jako Spojenec onen efekt ještě umocňují. V tom je kouzlo Spojence, respekt k soukromému vlastnictví fikaně zlikviduje i u ctnostného liberála. Spike Lee si zaslouží mohutné poplácání po zádech za nejpříjemnější překvapení posledního roku, mj. za výběr vizuálně originálního kameramana, se kterým bych šla někdy fotit mrakodrapy na Manhattanu- zvenku. Nebo bankovní sejfy- zevnitř. P.S. Jodie Foster mi v té hře Washington-Plummer-Owen připadala jak čtvrté kolo u tříkolky. (05.04.2010)

Nemůžu si pomoct, ale Spike opět potvrzuje svoje tvůrčí tápání: koncept auteurství jako by se u něj svrknul na pár formálních štyků a vkládání rasových a post-11/9 referencí všude, kam se dá. Na jedné straně je gut, že dal únavně přechytralému, zvraty taženému scénáři vlastní senzitivitu a improvizaci, na druhou stranu tím pohřbívá naděje na subtilní, sevřenou žánrovku a nechává po sobě pro něj typickou spoušť. Sice místy velmi svěží, celkově ale neubalancovanou, bez těžiště v podobě pevného tvůrčího záměru. Žánrová šaráda (scénář) se tu potkává s dvojicí „pasáckých“ černých detektivů a zcizujícícmi společenskými komentáři (režisér), a to nemluvím o napůl fascinujícím, napůl nefungujícím pokusu o hold filmu noir (viz výborný basový soundtrack, „cizí“ elementy typu Fosterové femme fatale nebo nacistického motivu, dráždivé dialogy mezi ženou a muži, stylové vedení kamery, hrdinův klobouk). Podle mě je Leemu planeta malá a roste pro žánr sci-fi. Jen tam se odkazy sršící a společensky zodpovědný tvůrce může dostatečně vyřádit. Spike Trek! (15.04.2006)