Spojenec

Spike Lee jde do detailů. Jeho SPOJENEC je to nejlepší z jeho dílny, a v prostředí bankovní loupeže jako debutant má daleko promyšlenější obsah než Mametova Poslední loupež. Danzel Washington jako vždy výborný, Clive Owen skvělý, Jodie Foster přesvědčivě dostačující, soundtrack filmu stylový. Dlouho jsem váhal mezi 4, nebo 5 hvězdičkami, ale čekal jsem daleko rafinovanější konec, který by diváka přikoval k židli. Mně se líbí, že SPOJENEC nepotřebuje gigantické akční přestřelky, nebo výbuchy obchodních center a nejrůznějších budov, Spike Lee jde na to chytře, musíme přemýšlet, a proto nejsem schopen dát nižší hodnocení než 4 hvězdičky. (20.03.2013)

Sofistikovaná hříčka, která stejně jako v případě Dannyho parťáků přinutí diváka usilovně fandit bankovním lupičům v čele s šarmantním Clivem Owenem, jenž ze sebe doluje vynikající herectví i s pytlem přes hlavu. Banky a bankéři vzbuzovali coby oběti pramalé sympatie už před bankovní krizí, filmy jako Spojenec onen efekt ještě umocňují. V tom je kouzlo Spojence, respekt k soukromému vlastnictví fikaně zlikviduje i u ctnostného liberála. Spike Lee si zaslouží mohutné poplácání po zádech za nejpříjemnější překvapení posledního roku, mj. za výběr vizuálně originálního kameramana, se kterým bych šla někdy fotit mrakodrapy na Manhattanu- zvenku. Nebo bankovní sejfy- zevnitř. P.S. Jodie Foster mi v té hře Washington-Plummer-Owen připadala jak čtvrté kolo u tříkolky. (05.04.2010)

Herecký koncert nebo svižné cvičení ve stylu a mixování žánrů v podání Spikea Lee? Trochu od obojího. Tohle od Spikea asi nikdo nečekal, přesto funguje jako Rampa, zachraňujíc průměrný scénář hlavně svojí ochotou dělat narážky na cokoliv a kohokoliv. Denzelovi a Cliveovi nikdo z ostatních herců nestačí a vám jejich úprk řádně zvedne puls. Být trochu "drzý" a nedodržovat hollywoodská klišé se holt občas vyplatí. (04.04.2006)

"Máme neznámý počet podezřelých, neznámý počet rukojmích, banku a asi milion diváků." Přepadené banky obvykle nevyhledávám, ale loupežník Dalton Russell mi přinesl tolik zábavy a stylu, že jsem se do banky Manhattan Trust musel několikrát vrátit. A týpek, který hodlá z banky po loupeži v klídku odejít hlavním vchodem, mě vždycky dost bavil. Stejně tak mě bavili detektivové Frazier a Mitchell i cílevědomá slečna Whiteová. Dostal jsem prostě hromadu zábavy, kterou si nehodlám kazit přemýšlením o tom, jestli přepadením banky, omezováním osobní svobody rukojmích či pouštěním projevů Envera Hodži přece jen nemohl být spáchán alespoň nějaký malý trestný čin. Nemohl a konec přemýšlení. (16.04.2018)

Nemůžu si pomoct, ale Spike opět potvrzuje svoje tvůrčí tápání: koncept auteurství jako by se u něj svrknul na pár formálních štyků a vkládání rasových a post-11/9 referencí všude, kam se dá. Na jedné straně je gut, že dal únavně přechytralému, zvraty taženému scénáři vlastní senzitivitu a improvizaci, na druhou stranu tím pohřbívá naděje na subtilní, sevřenou žánrovku a nechává po sobě pro něj typickou spoušť. Sice místy velmi svěží, celkově ale neubalancovanou, bez těžiště v podobě pevného tvůrčího záměru. Žánrová šaráda (scénář) se tu potkává s dvojicí „pasáckých“ černých detektivů a zcizujícícmi společenskými komentáři (režisér), a to nemluvím o napůl fascinujícím, napůl nefungujícím pokusu o hold filmu noir (viz výborný basový soundtrack, „cizí“ elementy typu Fosterové femme fatale nebo nacistického motivu, dráždivé dialogy mezi ženou a muži, stylové vedení kamery, hrdinův klobouk). Podle mě je Leemu planeta malá a roste pro žánr sci-fi. Jen tam se odkazy sršící a společensky zodpovědný tvůrce může dostatečně vyřádit. Spike Trek! (15.04.2006)