Zlověstné ticho

Véééélikánskej rest, kterej sem někde v hlavě nosil, ale škrtl sem ho až předevčírem. A paráda. Jak tak koukám na ty průměrný hodnocení na CSFD, tak mám pocit, že sem viděl úplně jinej film. Ano, Ryan Kwanten je hrozný dřevo a právě on ten film kazí, co může. Ale v tomhle snímku můžeme jasně vidět esenci "Wanismu". Děsivé neživé věci, lekačky dávající si na čas, zrcadla v nějaké formě a děs děs děs. A o čem to je? Znáte ty "loutky", které používají břichomluvci a mluví jejich prostřednictvím? O tom to je. Kwantenovi se stane tragédie, je z ní podezřelej, a tak logicky jede navštívit starého otce do zapadákova. S detektivem v patách... Ježíši jak já tohle miluju. Wana uctívám, to možná víte. Všechny ty jeho děsivé propriety na mě tedy fungovali naprosto výborně. Ale tady se k tomu přidala pointa, která mě zase po delší době naprosto dostala. Jak my sme rozmazlení. Všechno už sme viděli. Ale tohle je tak geniální a přitom jasný, že to prostě stojí za to. Jak se to na konci začne rozplétat, tak si řeknete: "O čem to ten Ted sakra mluvil, normální pointa". Jenomže normální pointa se převrátí v ten jeden opravdu nečekanej šok, po kterým máte chut zatleskat. Ale neuděláte to, protože někdo by mohl ze sklepa zatleskat nazpátek... 9/10 (31.03.2014)

Je sympatické, když člověk stojící za boomem hororových jatek zkusí přijít s filmem od první chvíle staromódním, atmosférickým a vizuálně vytříbeným. Škoda, že stejné potěšení jako obrazová stránka, neposkytuje i příběh. Ten je totiž slušně praštěný a přeplněný klišé i na subžánr horor s vraždící loutkou. Výsledkem je tedy čistě fanouškovská záležitost pro hororové znalce. (11.06.2007)

V podstate to isté ako Wanov Rozsudok smrti, akurát v inom žánri - nelogické, miestami vyslovene blbé, ale dobre natočené štylistické cvičenie, ktoré je poctou žánrovým klasikám a vyžíva sa v oldschoolových estetických postupoch (Argento atď). Dajte už tomu talentovanému malajzskému chlapcovi kvalitný scenár! (03.04.2008)

Parádní konec, jinak však jedno hlasité "ale". Wanovi jsem dnes ochotný odpustit hodně, ovšem takto hloupoučkého, drze naivního hororového zplozence opravdu ne. Tohle nezachrání ani pomrkávající provázání mytologií s parádním (Jig)SAW - sorry. Snaží se to být spíš děsně napínavé než strašidelné, ničemu potom nepomáhá ani zbytečná digitalizace několika panoramatických scén. Jo, bez kina to holt asi není ono. (02.08.2013)

Dávno som nemal tak príjemne "mrazivo-strašidelný" pocit už pri úvodných titulkoch filmu. Výborná hudobná kompozícia (aj napriek tomu, že okato obšľaháva ústredný motív z prvého Saw) a do prvej polovici ukážkovo budovaná plíživá atmosféra strachu a napätia. Slabinou je scenár, naplňujúci takmer každú povinnú formulku ghost story (i keď dve príjemné výnimky sa nájdu aj tu), ovšem o to väčšia poklona z mojej strany patrí Wanovi ako režisérovi. Jeho audiovizuálny rukopis a la Saw (i kvôli nemu prišlo u mňa odtušenie celkovej pointy ešte v úvodnej 15 minútovke) presiaka aj skrz úspešnú snahu budovať horor zo "starej školy", čo je len a len dobre. Vďaka jeho kamerovým hrátkam, jemným nuansám v nadviazanosti na hudbu už len záber na bábku budí mrazenie. Wan dokázal, že narozdiel od napr. takého Rotha talent skutočne má (nemusí to byť nutne vizionárstvo, ale len obyčajná schopnosť vedieť účinne pracovať s klišé). Ak v budúcnosti dostane do ruky aj poriadny scenár, nemám problém uveriť, že budú padať maximálne hodnotenia. (09.08.2007)