Hlasy nevinnosti

Jsem moc ráda, že jsem si počkala na nedabovanou verzi tohoto syrového snímku, kde se děti stávají dospělejšími dříve než ty, co nikdy nepoznaly strádání války... Ne že by válka a strádání byly řešením či náplastí na všechno, ale myslím, že dnešní rozmazlená generace dětí, jež vyrostly či vyrůstají v přemíře materiálních přebytků, by potřebovala zakusit situace, kdy se děti starají o své rodiče, kdy není nikdy nic jisté, a přesto si v tom umí najít místo pro dětskou hru i zodpovědnost za svůj život i život svých blízkých... Nádherný film! (26.05.2012)

Ďalší smutný príklad toho, ako si americká armáda predstavuje svoju pomoc cudzej krajine. V tomto prípade výcvikom vládnych jednotiek, ktoré nemali problém brať do armády 12-ročných chlapcov a tak isto ľahko ich aj popravovať. Detstvo detí, aké by nechcel mať nikto z nás, kruté a hlavne veľmi krátke. 75/100 (26.02.2016)

Chava vyrůstá ve válce, prožívá starost o rodinu a v noci jim všem kolem hlavy lítají kulky do toho musí pracovat aby pomohl s obživou a největší strach má ze svých dvanáctých narozenin , to už bude do války vtažen i on. Na druhou stranu ukáže že je mu právem jedenáct, hry s kamarády, první láska, Moc dojemný příběh. (18.12.2010)

Strhujúci príbeh na vojenské udalosti a a hlavne ťažké životné podmienky v Južnej Amerike prostredníctvom očí malého (tentokrát jedenásťročného) chlapca sme tu mali už niekoľkokrát. No tieto príbehy majú takú silnú intenzitu príbehu, že je stále sa na čo pozerať. Obzvlášť, keď dajú pred film titulok, že ide o skutočné udalosti, tak to má na mňa väčší účinok. Príbeh je trošku jednoduchší, čakal som lepšiu zápletku, hlavne zo začiatku trošku nudí, no herecké výkony (malých) hercov, postupné naväzovanie citov s postavami a dramatický záver z neho spravili veľmi vydarenú filmovú udalosť. 80%. (20.05.2009)

" Zlým světem nářek zní, dá se v něm žít jenom s trápením. Já přesto můžu vždy říct, že žít marné není". Jeden z mnoha výkřiků hrůzy, který zaznívá z úst dítěte jménem Chavi. Je ze země, která je nám na hony vzdálená a možná o ní víme jen velmi málo informací, jako třeba já jsem o téhle události věděla jen velmi kuse. Ze země, kde tváře dětí ztratily svou nevinnost, kde jejich nejčastějším místem pobývání bylo místo pod postelí a nebo na střechách jejich domovů, těch krabic, které držely pohromadě silou vůle, ale jim v danou chvíli zachránily život. Ze země, kde se každý chlapec bál dožít dvanácti let a kde střelba byla všudypřítomná. Přes veškerý ten děs to byly přece jen děti, které prožívaly mezi tím vším i své trampoty a krátké chvilky radosti, mezi které patří třeba jen ten kraťoučký dialog mezi Chavem a jednou prima holčinou : "Ty jsi tak pěkná. A ty ošklivý jak ropucha. Ale líbíš se mi". Kéž by nářek zmizel z dětských úst, ale co si budeme namlouvat, dlouho nebude.........syrové, smutné, beznadějné....... (22.06.2015)