Adamova jablka

Skvělí herci (sympaťáka Madse si oblibuju čím dál víc), hezky ujetý scénář a morální poselství, přeskakující z jednoho závěru na druhý, aby na konci udělalo podivný kotrmelec a zanechalo v divákovi smíšené pocity - já díky tomu pookřála a ty 4* si z toho prstu prostě vycucala... a ráda. Sympaticky šáhlý Dánsko a jeho umná oscilace mezi komedií a tragedií je v tom cítit dost jasně a... a vůbec, tyhle jabka rozhodně stojí za ochutnání. (27.03.2008)

Statoil musí zemřít! Pořádně hutné drama, na jehož konci jsem se od srdce zasmál. Jakkoliv předchozí věta nedává smysl, je zcela na všech ostatních, kteří ještě Adamova jablka neviděli, aby se o kvalitách tohoto komediálního dramatu přesvědčili na vlastní oči. Jednoznačně nejkvalitnější snímek za velmi dlouhou dobu - všechny "pětihvězdičkové" filmy za posledních x měsíců si můžou dát pohov... Takový si z filmu odnáším pocit a doufám, že počet hodnocení se bude zvětšovat. Magický, úchvatný kus dánské filmografie, ve kterém si každý něco najde, si to zaslouží. Jednoznačně bomba. (01.08.2010)

Na starozákonním podkladu vytvořil Jensen vrstevnatý příběh, v němž hrají prim na severskou kinematografii vizuálně netypicky zjitřené motivy "velkého druhého" (Boha / skutečnosti / symbolického pořádku... whatever...), ale s nimi ruku v ruce kráčejí zcela typické "nepřímé dialogy". Postavy rozmlouvají, ale smysl jejich promluvy se odvíjí na symbolické rovině, ne v tom, co se říká, ale v jemné interakci náznaků, zámlk a skrytých významů. Postava Madse Mikkelsena, jakkoli obestřena biblickými stigmaty, je v jádru čistě lidská a její poselství, že před skutečností je třeba unikat za cenu milosrdných klamů, změkčuje i občas "trochu příliš" monumentální symboly. Nejde tu totiž o ně, o nějaké nepolapitelné entity a velké ideje, ale o ten hřejivě-mrazivý život vezdejší, ve kterém všechny postavy zakoušejí na vlastní kůži, že každý z nás potřebuje jablečný koláč a přivřené oči, aby se ze zdánlivě kruté absurdity existence stala snesitelná hra. Ať už je Ivan Jobem (či jen zaslepeným človíčkem) a Adam pokoušený Satanem (či jen hlupákem žijícím bludu), Adamova jablka chutnají kysele a přitom se od nich nelze odtrhnout. Je v nich pachuť nadějí, útěků i sladkých návratů. Nijak závratně hluboký, přesto nádherně "pravdivý" film o tom, že nemá žádných trvalých pravd a neotřesitelných jistot. Černá biblická tragikomedie. (19.12.2010)

Tyhle filmy miluju. Žádný okoukaný dramata, kde člověka nemůže nic překvapit a pět minut po začátku ví, jak všechno skončí. Tady se příběh prakticky nedá odhadnout, divák prostě jen kroutí hlavou. Zároveň je zápletka chytrá a nešetří se symbolismem, hlavně biblickej Jobův příběh hraje důležitou roli. Je tu parta zajímavejch charakterů, který jsou všechny trochu praštěný, ale ve zdravý míře a nejvíc vyniká nemluvnej hlavní hrdina Adam (výbornej Ulrich Thomsen) a samozřejmě farář Ivan Madse Mikkelsena, co si žije ve svým světě a Adam se neustále snaží mu otevřít oči. Pak je tu obézní zloděj co se furt cpe a muslim, co vykrádal benzínky. Nejpozoruhodnější je ale to zkloubení nejenom žánrů, hlavně komedie a trochu psychologickýho dramatu, ale i nálad, že člověk se směje a vzápětí se rozesmutní a nakonec ho uzemní trochu mystična.Skvělej film, co bych doporučila asi všem a jeden z mých nejpříjemnějších filmových zážitků v tomhle roce. (09.04.2011)

Najväčšou devízou Adamových jabĺk je ich chytrý, premyslený scenár, ktorý je skvele vypointovaný. Je takým živým dôkazom, že dobrý film natočíte iba s dobrým scenárom a na realizovanie takého scenára treba aj dobrého režiséra. V Dánsku nie je iba Von Trier a Vitenberg, ale aj Jensen, takže bacha naňho. Severské komédie s rázovitými postavičkami sú presne môj šálok kávy, takže netradične pojaté Adamove jablká ma nemohli sklamať. (25.07.2012)