Darwinovy ceny

Tak skělý nápad a tak dobré obsazení a vzniklo z toho devadesát minut nudy... Ano, dvakrát jsem se pousmála kancelářské okno a ryby v okně), ale jinak je to zkrátka úplně o ničem. Copak už nevznikají komedie, které obsahují černý (britský) humor? Tohle je paskvil oscilující mezi americkou rádobykomedií a romantickým filmem s prvky thrilleru. Jo, takhle absurdní to je. Víc snad není nutno dodávat. Tenhle film stojí (a bohužel zároveň i padá) na hlavním hrdinovi. Ať už jde o jeho šestý smysl nebo hemofobii. Plus účast Metalliy a Lawrence Ferlinghettiho (jo, fakt je to TEN beatnik). Víc ale tenhle film divákovi nenabídne... (22.10.2011)

V obsazení figurovali semé známé osoby. Darwinovi ceny jsou zajíavý materiál pro zpracování, neboť ti ocenění jsou opravdový idioti. Zde bylo, za prvé vybrané celkem špatné a méně vtipné příklady a za druhé zasazení do děje, kde je hlavní postavou divný člověk s hemofobií, trochu divné a pošetilé. Asi nejvtipnější z vybraných byli ti dva borci co se chtěli podívat na Metallicu a ten typ co zkoušel to okno. (08.02.2008)

Násilně roztáhnout a nadto rozpitvat jednořádkové "fóry" (tzn. notoricky známá hloupá úmrtí) na několikaminutové scénky se málokdy povede, no ani tady se to nevyplatilo. Nadřazená zápletka, kdy se zakřiknutý nekňuba posedlý bezpečím pokouší sestavit psychologické profily kandidátů Darwinových cen a zjistit, co mají společného, pobrala vtipnosti ještě méně a ve své romantické rovině nefungovala vůbec. (13.09.2018)

Klasický problém trojhviezdičkových filmov - dobrý, originálny nápad a zároveň jeho podpriemerné využitie. A potenciál bol o to vyšší, že aj herci sa očividne snažili. Za Metallicu by som dal aj o hviezdu vyššie, ale to by som nebol objektívny. Ale aspoň viem, že kvôli tomu si túto skľudnenú šialenosť rád ešte niekedy pozriem. 60%. (08.11.2007)

1. To, že žijeme a často i přežijeme, je spíše dílem světa než naší vlastní zásluhou, i když je nutné přiznat, že se nejčastěji snažíme k tomu přežití přispět. 2. Psychologie je v podstatě detektivní pátrání po motivech vědomí a působení nevědomí. Právě proto je tak zajímavá, protože se člověk při odhalování tajemství lidského jednání cítí jako pravý Sherlock Holmes. 3. Všeobecné rozšíření digitálních kamer a to, že se lidé s nimi sžili, umožnilo tvůrcům moderních filmů za prvé vyloučit vypravěče, tzv. voiceover, za druhé vtáhnout diváka do filmu a udělat z něj účastníka děje, a to velice jednoduchým způsobem – stačí dát kameru do rukou jednoho z hrdinů a nechat diváka dívat se přes její hledáček. V tomto případě to byl přímo dokumentarista, který dělal svůj diplomový film, čímž vznikal film ve filmu. Bylo zvláštní dívat se do oči hlavnímu hrdinovi, který se obracel na dokumentaristu, a poslouchat, jak ho oslovoval, protože mi pokaždé nějakou milisekundu trvalo, než jsem si uvědomila, že přitom nemluví přímo na mne. Stejná vzpomínka se mi vybavila z dětství, kdy jsem vyplázla jazyk na herce, upřeně se na mne dívajícího z televizní obrazovky, a pak jsem se vylekala, že mi přijde domů vynadat. Krátce řečeno je efekt přímého oslovení podmíněn podvědomým nastavením lidského mozku a reakce na to oslovení je v první okamžik vždy zcela automatická a autentická, z čehož těží všechny filmy podobné tomuto. A obzvlášť je to působivé u thrillerů a hororů jako třeba Blair Witch nebo Monstrum. (16.05.2013)