Manželské etudy po dvaceti letech

Sledovat nevyzpytatelné osudy několika rodin v rozmezí pětadvaceti let je silně inspirující. Vzhledem k až schématicky podobným začátkům byste očekávali i podobný vývoj. Ten je ale mnohdy velice různorodý. Dojemná kolekce životních příležitostí, snů a plánů, které se většinou proměnily v něco úplně odlišného. (12.09.2010)

1.díl: Ivana + Pavel ... 1999 stále spolu, 2 děti (18+11), prodavačka + majitel kulečníkové herny ... hodnocení 4*, 2.díl: Mirka + Antonín ...1999 stále spolu, 2 děti (18+13), kadeřnice + prodejce auto doplňků ... hodnocení 4*, 3.díl: Zuzana + Vladimír ... 2003 se rozvádí, 3 děti (18+17+14), designerka + fotograf ... hodnocení 3*, 4.díl: Zuzana + Stanislav ... 1999 rozvedeni, 2 děti (18+15), pomocná lékárnice + překladatel ... hodnocení 5*, 5.díl: Marcela + Jiří ... 1999 (již 17 let) rozvedeni, 1 dítě (18), kuchařka ... hodnocení 5*, 6.díl: Ivana + Václav ... 1999 stále spolu, 5 dětí (18+15+13+5+3), podnikatelé ... hodnocení 5* (27.08.2010)

Původní Manželské etudy byly výborné, pokračování po dvaceti letech ale celý projekt poslalo ještě o třidu výš. Teprve takhle dlouhé nenápadné pokukování po životě těch druhých totiž ukáže to, co člověk ani u sebe normálně nevnímá: sílu a smysl dlouhodobého snažení a štěstí an jedné straně, na druhé pak vliv každodenních starostí na změnu povah a životní únavu, častou bezcílnou nebo zbytečnou námahu, zklamání životem. Všech 6 dílů stojí za to, ale mimořádně emotivní je 5.díl - Marcela. Jako když diváka při promítání přejede vlak. (05.08.2010)

V Česku to je opravdu jediná Helena Třeštíková, která mě tímhle cyklusem naprosto dostala a při závěrečných titulkách jsem absolutně nevěděl co mám říct, prostě.,. cítil jsem se hodně divně. Její styl ''na nic si nebudeme hrát, tady to máte a dělejte si s tím co chcete'' mně prostě příjde mnohem lepší, než nějaké vyumělkované dokumenty. Manželé už mají kus života za sebou a mají rozhodně co říct. Občas jsem byl vážně šokován. Hodně smíšené pocity - to je to, co Vám tyto dokumenty nabízí. (02.09.2010)

Mě tento, dle mého názoru přeceňovaný formát, nijak neokouzluje a nebaví. Nikdy nemůže jít o autenticitu, protože je tu vždy přítomen objektiv kamery a minimálně tři lidé ze štábu, kameraman, režisérka a zvukař. Tak jak se chcete chovat tak jako, když jste sami? Navíc mi tento experiment přijde jako taková lepší Peep Show. Koho budou třeba za 50 let zajímat tyto postavičky, kterým se dala důležitost, protože si je režisérka náhodně vybrala? Čím jsou jinak zajímaví, aby se o nich točila tato sága? Přitom chybí dokumentárně zpracovat řadu významných osobností našich dějin. Ale to není holt tak populární, zde si dokumentarista velkou popularitu nevydobude. (30.03.2018)