Obsluhoval jsem anglického krále

85% - Nečetl jsem Hrabalovu předlohu, ale až ji přečtu, nechám své hodnocení tohoto filmu tak jak je. Proč? Protože mě tento film motivoval více než cokoli jiného k její četbě, a hlavně proto, že když jsem odcházel z kina, bylo mi, jako by mě jakási neviditelná ruka stále hladila na duši. Cítím ji i při psaní tohoto komentáře. Jiří Menzel se nezměnil. Jeho osobitý styl vyprávění, smysl pro poetičnost, erotiku, ironii, pohodu (onu českou hodnotu č.1)… To vše mu zůstalo, a mě tím nadchnul. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále je svým způsobem obsaženo mnoho věcí, které se dají těžko prezentovat, aniž by divákovo ego, či vkus zůstaly nerušeny. Mluvím zejména o prosté touze po movitosti, pohodě, o mentalitě typu „nás se to netýká“, o třídní hierarchii, a hlavně o ironii osudu – to vše očima postavy krásně jednoduché a otevřené, která nechybí snad v žádném z režisérových opusů. Bylo by toho ještě mnoho - je zde plno lahodných symbolů (spokojený tanec s jídlem, zrcadlové scény, rozhazování peří, atd.), ale není nutno o tom psát, to se musí vidět. Překrásné řemeslné zpracování a výtečné herecké výkony. Hudba Aleše Březiny mě uváděla občas do rozpaků. Nejprve kopie Smetanovských tanců, pak kopie Krkonošských pohádek (ano, nápadná asociace při oparu v sudetech), pak další falzifikát, tentokrát Strausse… Ale neurazilo mě to, spíše pobavilo, a naopak to podpořilo atmosféru filmu (snad až na pár nastavovaných opakování téhož). Vzpomínal jsem nostalgicky na Menzelova dvorního skladatele Jiřího Šusta… Pro mě byl tento film krásným zážitkem, a rád se k němu vrátím. (23.03.2007)

Předem chci říci, že na tento film bych dobrovolně do kina nešel, viděl jsem ho v rámci skupinového promítání se školou. Od tohoto filmu jsem nic nečekal a do kina jsem šel plný skepse a rozličných pocitů z názorů těch, se kterými jsem mluvil a kterým se tento film nelíbil. A ono obecně platí, že pokud od filmu nic nečekáte, tak můžete být jen příjemně překvapeni. A to se u mne potvrdilo. Kdybych na film kladl vysoké nároky, byl bych patrně zklamaný a stačilo by to s bídou na dvě hvězdičky. Ale jelikož jsem od nejnovější Menzelovy adaptace Hrabalovy knihy nic nečekal, tak jsem byl velmi příjemně překvapen, film mne dokázal vtáhnout do děje a já vše prožíval s postavami, které se na plátně objevily. Čtyři hvězdičky jsem se rozhodl dát za velmi příjemně překvapující film, u kterého jsem ani nedoufal, že by se mi mohl líbit. Jednu hvězdičku jsem ubral proto, že v jednu chvíli už mi připadalo, že těch ženských poprsí je opravdu mnoho, a také za nechutný záběr, ve kterém se Julia Jentsch proměnila na chvíli v Hitlera. Celkově na mne tento film působil mile, ale jak jsem již naznačil, výsledek je odvislý od nulových očekávání a nulových nároků na tento film... (02.05.2007)

Impotentný film skoro v každom ohľade, hoci starecky slintá nad množstvom krásnych dievčat. Spočiatku všetko krásne letí a láskavý humor hladí dušu. Potom zistíte, že film už nič viac než ten imbecilne láskavý úsmev neponúkne, a začne sa potkýnať, aby sa nakoniec horko-ťažko doplazil k záveru. PO čase si nespomeniete na nič iné len na to hlúpo opakované hádzanie drobných kapitalistickým lakomcom. A samozrejme na herecký výkon Martina Hubu, ktorý si toho Leva fakt zaslúžil. Najhoršia je dejová línia s Kaiserom. Zuza Fialová naňho hodí pár zvodných pohľadov (ona ich vie, to treba uznať), Lasica utrúsi pár hlášok... a potom odídu. Nemá to absolútne žiadne smerovanie, rovnako ako celý film. Aspoň keby to malo tú dobovú atmosféru Postřižín, ale všetku snahu načisto zabíja televízny vizuál. Nemám rád Hřebejka, ale v jeho podaní by to nakoniec možno dopadlo lepšie... (27.03.2007)

I když už to není vrcholný tvůrčí Menzelův počin a zcela jistě se tenhle snímek nezapíše mezi skvosty domácí kinematografie, stále ještě zůstává Menzelova adaptace jednoho ze stěžejních Hrabalových textů velice nadprůměrnou a v kontextu české kinematografie po roce 1989 dokonce jednou z nejlepších (teď ovšem nutno dodat bohužel). I přes věci vysloveně nepovedené (významový odklon od literárního textu - není tu patrný přerod člověka, nepopsané tabulky, tabula rasa {Dítě = nomen omen - jméno znamení}, na nějž svět a dějiny, jimiž jako loďka z kůry lehounce proplouvá, postupně zapisují vrstvy zkušeností a počitků, které postupně transformují jeho osobnost až do stadia filosofa života, moudrého muže solitéra, jenž vyrovnán s životem, rozumí a ví...; překvapivě se ovšem ve snímku objevují nepodařené a hodně laciné momenty, např. téměř všechny počítačové animace (zvláště pak letící známky a bankovky), což v Menzelových filmech dříve nebývalo, přesto se ale jedná o milý, osobitý snímek, který sice často balancuje na hranici poetiky kýče, ale nikdy do ní nesklouzne. Naštěstí... (i když ten závěrečný pivařský hold Bohumilu Hrabalovi vůbec do intencí filmu nezapadá a pro neznalé autobiografického kontextu se dá interpretovat jen jako laciná pijácká vášeň Čechů) (06.03.2007)

Scénář: Jiří Menzel .. Slušná poeticko-nostalgická freska táhnoucí se především první polovinou dvacátého století s přesahem do dob normalizace mapuje život malého pinkla v kulisách tehdejšího Československa. Šlo by mít spoustu připomínek, ať už oprávněných (způsobených komercionalizací) nebo jen vynucených (způsobených komercionalizací). Jenže, Menzelova typicky poeticky laděná režie funguje, kamera či hudba jsou na výši a dotváří slušnou dobovou atmosféru a na snímek se tak nejen příjemně dívá. Navíc, holky jsou moc hezké a propagace piva funguje (tak, že jsem si na jedno točené po kině také zašel.. :o)). V kontextu celé tvorby Menzela téměř nejslabší kousek, v kontextu současné české tvorby stále příjemný nadprůměr - a své hodnocení přikláním k té druhé misce vah .. 70%. (12.01.2007)