Obsluhoval jsem anglického krále

musím se přiznat, že Hrabalovu tvorbu jsem nikdy nemusela... takže jsem ani nečekala že by se mi film mohl líbit.. když tedy začínal.. Kaiserova první věta mě usadila a říkala jsem si, že by to nebylo tak hrozný... ale jak moje nadšení rychle začalo... tak zase rychle skončilo.. střídání scén, kde se hemžili jen samý nahý ženský, politici, Němci a pořád jen prachy a prachy.. mě nikterak nezaujmulo.. a vrcholem mé trpělivosti bylo svatební noc... nevěděla jsem jestli se mám smát nebo začít házet rajčata.. sice film měl i své světlé stránky.. ale ty můj názor moc neovlivňili... to co jsem očekávala se naplnilo... nijak ale tento film neodsuzuju... možná že časem se můj vkus změní.. ale bohužel nyní to šálek mého čaje není ;) (04.04.2009)

Když je kolem filmu takový humbuk, většinou se potvrzuje pravidlo, že se nejedná o nic závratného. Dobrý film si pozornost zaslouží sám sebou, nikterak masivní reklamní kampaní. Úctyhodnou řadu filmových klenotů už pan režisér Menzel pustil do světa, ale Anglický král se k nim rozhodně nezařadí!! Shovívavě opět pohlíží na hříchy svých hrdinů, ti jsou opět křehcí a zranitelní, přesto z životních křivd a bolístek vycházejí vítězně. Bulharský herec Ivan Barnev neměl projít prvním kolem castingu, za to Oldřich Kaiser je bohužel žalostně nevyužitý!! Filmu nesluší ani žánrová roztěkanost, na druhou stranu ale kamera Jaromíra Šofra dokonale plnila svou roli!! Ve výsledku je ale společně s Kaiserem či Martinem Hubou jen zbloudilou duší v nemastném projektu!! Dvě a půl.. (19.01.2007)

ČEŠI NEBOJUJÍ. "Starosvětský" - ano, tak to bude. Menzelův nový film působí jako poslední zastávka rušné tramvajové linky. Jako místo, kde můžete v klidu rozjímat, místo, kde končí shon města a začíná příroda, jako místo, které je hraniční a na kterém si uvědomíte, co má význam. "Chtěl jsem být milionářem." A při tomto, "nic víc, nic míň" životním cíli, se náš hrdina dopouštěl osudových chyb - tu z hlouposti, tu z lásky a netušil, jak ho těch několik desetiletí semele. A až ke konci života pozná, co má význam. Tohle je klasický Jiří Menzel a Bohumil Hrabal (ten filmový) - tak, jak ho vnímám já a tak, jak si jej pamatuji. Spolu s překrásnou kamerou, zástupem kvalitních herců s charismatickým Oldřichem Kaiserem v čele či unikátní dobovou atmosférou to pro mě znamená nejlepší film roku 2006. Ach, jaká ironie, že počkat jsem si na něj musel až do třetího měsíce roku nula sedmého. Vím, snímek má chyby, ale vzhledem k bídné produkci v roce minulém a hlavně s přihlédnutím k tomu, že naprosto nechápu absolutní odsouzení či odpady některých, přidávám z devadesáti na sto. ZDE MAJÍ DOBRÉ PIVO. SEM BUDU CHODIT. (06.03.2007)

Mně se to všechno dost dobře nezdá. Tak nízké hodnocení tak dobrému filmu řekl bych dost škodí. Sice jsem zde měl dlouhou dobu pětihvězdičkovou dardu, kterou né a né setřást až jsem se jednou (pár měsíců, potom co jsem film viděl) rozhodl pro rezolutní čtyřhvězdičkový zákrok. A taky napořád. Pan Menzel sice natočil hezký film, jen je trochu zvláštní tím jak je zmatený. Není špatný, to určitě né, jen mám takový pocit, že se například Postřižinám nedá rovnat co se kvalitou textu, hlavně textu týče. Sice je to expert přes Hrabala, ale čeho je moc, toho je příliš. A i samotný Jiří Menzel to věděl a čekal dlouhou, předlouhou dobu než se odhodlal něco takového jako je právě tento film natočit. Sice jsem knihu nečetl, zatím, pouze viděl film, ale i tak jsem spokojen. Závěrečnou scénou s Kaiserem mi to všechno trochu spadlo do stojatých vod, ale bez ní by to prostě nemohlo být ono a jinak by se to vyřešit ani nedalo. Tak si tento film pamatuju ne jako ten, který se opravdu povedl, ale ten, který zaznamenal jako jeden z mála větších úspěch ve světě než tady a to je pro pána autora veliká škoda. Ale co naplat, jedinou roli hodnou zapamatování je nejspíš vrchní Martin Huba. Ten se mi tam jediný opravdu hodil. Samotný Jan Dítě v podání Ivana Barneva je sice hezký nápad, ale experimentů v tomto filmu je opravdu požehnaně. (17.01.2007)

Že Jiří Menzel v současné formě na Hrabalův originál nestačí, to bych pochopil a akceptoval. To, že ze strhujícího přerodu prázdné nádoby jménem Dítě, která jako nomen omen naivně proplouvá bouřemi dějin, v poustevnického filozofa ezopovského ražení uhnětl jakousi pofidérní zkazku o švejkovsky nablblém pijákovi plzeňského bych snad také zkousl. Kdyby však byl "Obsluhoval jsem anglického krále" film poetický, vtipný, soudržný. Jenže on není. Soudržný vyprávějící subjekt Hrabalova románu nahradil mizerný Barnev a marně zachraňující Kaiser, z divokého chrlení barvitých historek zbylo torzovité a křečovité pásmo groteskních výjevů, která Menzel seká bez zájmu, nápadu a poetiky. Film běží po většinu času na volnoběh a z letargie mě probral jen Martin Huba, Milan Lasica, několik pěkných momentů Oldřicha Kaisera a vyvedený úvod. Z výborných historek knižních vznikla filmová drť, která bez ladu a skladu kombinuje provplánovost, melancholii a politickou korektnost. Předlohu pozměňuje decentně, jen málokdy ale ku prospěchu věci. Z filmové verze bych měl asi jako člověk neznalý knihy pocit zmatečné prázdnoty, jako člověk, který předlohu obdivuje mám téměř bolení na duši. Bohužel, Menzel už jenom dosluhuje, pryč jsou léta 80. Škoda, že jeho důchod postihl zrovna jeden z nejlepších textů Bohumila Hrabala. (12.01.2007)