Melodie mého srdce

"Jako malý kluk jsem mluvil s měsícem..." - silné kafe, což? Hned po této větě (kterou uslyšíme v prvních asi deseti minutách) jsem měl sto chutí Melodii mého srdce vypnout, ale odolal jsem. Naštěstí. Ano, příběhově jde o neskutečně laciný a místy i kýčovitý film televizního vzezření, který zaručeně vytočí každého dobrého muzikanta, který ke svým dovednostem nepřišel pouhým mávnutím proutku. Na druhou stranu - je to vlastně jenom pohádka, nenáročná, naivní, hloupoučká, která rychle uteče a ani příliš nenudí. K tomu skvělá hudba a talentovaná Keri Russell... nestěžuji si, ale podruhé už toto raději ne. (17.11.2011)

Bože, to je neuvěřitelná pohádka! A ten malý génius s dolíčky a šťastným úsměvem mi uloupil kus srdce! To je ten důvod, proč se dívám na filmy - pro ten moment, kdy se ze souhry náhod zastavuje dech, kdy se téměř rozplynu v hudbě a kdy trnu hrůzou, aby se ta krása, dříve, než dospěje k závěru, nějakým necitlivým zásahem neposkvrnila. Bála jsem se zbytečně, mé souznění s příběhem nebylo přerušeno až do závěrečných tónů, ve kterých byl zakletý celý Augustův život. Podotýkám, že jsem nebyla na něco takového připravená, výběr filmu byl čistě náhodný, nečetla jsem ani obsah, což způsobilo totální šok, a náhle jsem pochopila, že když ruka kouzelníka (v tomto případě kouzelnice) sladí všechny filmové kýče v jeden, není krásnějšího balzámu na duši! (24.02.2012)

Pohádka pro odrostlejší s roztomile talentovaným Freddiem Highmorem a zdaleka ne tak roztomile chatrným příběhem. Ten slouží víceméně jen jako kostra pro vykreslení motivu postavy nového Mozarta, případně ještě tak jako lis na emoce citově křehčích diváků. Vysoká koncentrace patosu a sladkobolu k typu tohohle filmu sice patří, ale na opravdovější zážitek mi to nestačí. Dvě hodiny po závěrečné zatmívačce jsem nevěděl, proč jsem vlastně Louisovi a Lyle tu jejich osudovou lásku věřil a jediné co mi v hlavě zůstalo je zas jenom ten Freddie... a možná tak ještě Van Morrisonův Moondance. Průměr. 50% (16.10.2008)

Mám chuť dát čtyři, protože zrovna včera mi tahle bolozubná cukrkandlovina dosti sedla, ale obecně vzato je zde každý klad vyvážen rušivým záporem. Já vím, že u romantických filmů by neměl člověk žehrat na nepravděpodobnost, ale August Rush posouvá tento fenomén do naprosto extrémních podob. O tom, že hlavní hrdina se naučí guitar tapping na úrovni Erica Mongraina za jedinou noc ani nemluvím. Ale určitě film nechci nijak hanět. Je to příjemná podívaná s výbornými herci a úžasnou muzikou. A to občas stačí. (14.12.2009)

Čekal jsem absolutní sračku, ale nakonec jsem si o Štědrém večeru řekl, že budu věřit výběru ČT a podívám se. Čeho jsem se dočkal? Pohádkového příběhu z dnešní doby, výborného soundtracku, Robina Williamse hrajícího spíše zápornou postavu a především ukončení v pravou chvíli - těsně předtím, než by se film zvrhl do bláta klišé a kýče. Neskutečné vánoční překvapení. (03.01.2011)