Pád

Pri hollywoodskych filmoch Tarsema Singha si možno hovoríte, že by ste si pozreli radi film, kde by mohol naplno popustiť uzdu svojej fantázii. Keď si ho nakoniec pozriete, tak si možno poviete, že nejaká tá kontrola štúdia nad jeho fantáziou nie je od veci. Posledné sekvencie Pádu sú poctou histórii kinematografie, ten zvyšok mi pripadá ako pocta výtvarnému umeniu, za ktoré považujem aj všetky Singhove filmy. Keď sa nad Pádom zamyslíme, tak stavba scenára nie je až tak originálna, ako sa na prvý pohľad zdá, ale jedná sa o osobný film a je cítiť, že scenárista vychádza zrejme z niečoho prežitého, alebo odpozeraného zo svojho okolia. Singh je silný autorský režisér, ľahko rozpoznateľný v každom zábere, lenže potvrdzuje skôr tendeciu, že dnes je je ľahšie identifikovať režiséra podľa záberov ako podľa sile výpovede, alebo dialógov. (21.08.2013)

Na film jsem jednoho odpoledne čistě náhodou narazil na HBO a nečekal jsem od něj příliš. Ale ouha, byl jsem mile překvapen. Příběh tak poutavý a přitom realistický, že jsem byl místy natolik zachycen do děje jako samotná Alexandria do Royova vyprávění, herci pod dobrým vedením, vizuální stránka filmu kapitolou sama o sobě – a nakonec hudba, ach! Slast ji slyšeti. Jestli tedy patříte k těm, kteří mají rádi velmi příjemné prolínání mezi světem reality a pouhým snem, rádi se noří do hlubin fantazie druhých a nechávají se unést silným příběhem... à la příznivci filmů typu Faunův labyrint, pak můžu určitě doporučit. (30.01.2010)

No tak tohle me celkem zklamalo. Fantasy pribeh o ceste za pomstou je sice dejove jednoduchej, ale vizualne zajimavej, navic tu je paradni particka borcu a perfektni hudba. Problem je, ze to vse je pouze pohadka, kterou vypravi typek v nemocnici maly holcicce. Kuli cemuz je ta zajimava fantasy linie neustale prerusovana, vetsinou v nejmene vhodnou dobu, kdy zacne gradovat napeti. Problem taky je, ze ten pribeh v nemocnici zajimavej neni, vetsinou to je nuda a zabira tak 2/3 filmu. Akorat k posledni pulhodine nemam vyhrady, tam se to konecne slusne rozjede. A dalsi pochvalu si zaslouzi me neznamy, ale sympaticky herci. Ale jako celek mi to pride jako promarnena sance. (18.02.2009)

Nejsem filmový kritik, ale divák a má hodnocení nejsou objektivní, ale subjektivní. Takže i když je tenhle film vizuálně nesmírně přitažlivý (hned úvodní černobílá scéna s Beethovenem mě naprosto nadchla), nemůžu mu dát při nejlepší vůli víc než tři hvězdy, neboť co je mu platná jeho vizuální krása, když mě neoslovil jeho příběh. Tedy příběh je vlastně docela dobrý, ale nevím jestli to bylo scénářem, nebo zvláštní bizarní poetikou, prostě mě to nebavilo. Ano, strhující exteriéry, pompézní výprava, působivé obrazy... Ale popravdě mě mnohem víc bavil Tarsemův předešlý The Cell, o Immortals už ani nemluvě. Krásný film s nezáživným dějem. (15.10.2013)

V tomhle filmu se uplně sviňskym způsobem míchá radost a smutek. Tak moc, že je neskutečně náročný na lidský mozek ten film vůbec dokoukat. I tak je to ale velice originální dílo, které sice příběhem blbne na všechny strany, ale natočené je to opravdu hezky. Zajímavě, barevně a s takovým pohádkovým nádechem. Do pohádky to ale má pořád hodně daleko. (20.08.2010)