Pád

Až Tarsem Singh pochopí, že pro něj bude nejlepší si buď sehnat scénáristu, který umí napsat příběh poněkud hustší konsistence než je vodová rajská ze školní jídelny, nebo se alespoň na předstírání jakékoli příběhu a zejména ukotvení v realitě vybodne rovnou, to budou teprve filmy. Zatím jsou to jen krásné barevné obrazy s klopýtajícím mělkým dějem. 4,5* (12.11.2009)

Pri hollywoodskych filmoch Tarsema Singha si možno hovoríte, že by ste si pozreli radi film, kde by mohol naplno popustiť uzdu svojej fantázii. Keď si ho nakoniec pozriete, tak si možno poviete, že nejaká tá kontrola štúdia nad jeho fantáziou nie je od veci. Posledné sekvencie Pádu sú poctou histórii kinematografie, ten zvyšok mi pripadá ako pocta výtvarnému umeniu, za ktoré považujem aj všetky Singhove filmy. Keď sa nad Pádom zamyslíme, tak stavba scenára nie je až tak originálna, ako sa na prvý pohľad zdá, ale jedná sa o osobný film a je cítiť, že scenárista vychádza zrejme z niečoho prežitého, alebo odpozeraného zo svojho okolia. Singh je silný autorský režisér, ľahko rozpoznateľný v každom zábere, lenže potvrdzuje skôr tendeciu, že dnes je je ľahšie identifikovať režiséra podľa záberov ako podľa sile výpovede, alebo dialógov. (21.08.2013)

The Cell jsem neviděl, protože jsem byl kamarádem před tímto filmem důrazně varován s tím, že jeho trenýrky prakticky celý film vyhlašovaly hnědý poplach (Sice jsem nebojsa, ale nač to pokoušet :-) Takže jsem poprvé vlezl do postele s Tarseme Singhem až při The Fall a vůbec toho nelituji, protože jsem se nechal naprosto okouzlit nezvyklým vizuálem, který celou dobu voní kořením z velkých dálek. Navíc podkresleného melodickou hudbou, která jen umocňuje silný zážitek. Jenže to nejsou jediné zbraně, které The Fall má, protože tenhle film je vyzbrojen krásným a hlavně dojemným pohádkovým příběhem, který je konfrontován s tvrdou realitou, což hodně připomíná Pans labyrinth (Ono těch podobností je mnohem víc). Plus nesmím zapomenout na kouzelnou a moc šikovnou Catincu Untaru a hlavně naprosto přesného Lee Pace, který funguje skvěle jako vypravěč i jako modrý bandita a rozhodně si na tohoto herce dám teď bedlivý pozor. (01.12.2008)

Vážně jsem uvažoval o odpadu, pak jsem to promýšlel a dostal jsem se až ke třem hvězdám. Takhle rozporuplné pocity po zhlédnutí filmu jsem hodně dlouho neměl. Fall je totiž strašná fraška, které se ovšem daří zalíbit se. Nejvíc mě rozčilovalo, kde všude se film točil, muselo to stát spousty peněz, které byly vynaloženy zbytečně. Muselo se snad natočit několik vteřinových záběrů na jedny z nejdražších destinací? Jak píšu tenhle komentář, tak se to ve mě tloukne... nevím, zda to, co vytýkám, jsou skutečně výtky (podobné je to s kostýmy, hudbou, leteckými záběry, dějem - vše je hrozně klišovitý, šablonovitý...). Ovšem režisér si asi potrpí na záběry svalnatých těl :-) Já prostě nevím, asi bude nejlepší nechat Fall bez hodnocení... HUDBA: Krishna Levy (20.08.2009)

V tomhle filmu je krásně vidět psychologie pohádky. Nejprve bylo důležité zaujmout posluchače, tááááhnout linii pomalounku ve snaze udržet si pozornost, upravovat reálie podle požadavků a zkušeností jak vypravěče tak posluchače a ve chvíli, kdy pohádka přerůstá autorovi přes hlavu, rychle ji ukončit nehledě na to jak. Pokud vypadá pohádková linie nelogicky, odkdy okamžité nápady měly logiku? Pokud jsou kostýmy za hranicí kýče, odkdy malé dítě pozná hranici mezi kýčem a uměním? Spojení reálné a pohádkové linie na závěr osvětlí linky mezi životem a představivostí jednoho kaskadéra. Oba hlavní představitelé byli úžasní, obzvláště malá Catinka Untaru. Vizuály sice přepálené a připomínající výtvarné kompozice než filmové scény, ale sedí do spektra dětské představivosti. PS: Nevysvětlitelný záběr na Karlův most? (17.09.2009)