Indočína

Ďalšie utrpenie absolvované per partes, pretože na jeden záťah by som to nezvládol. Prečítal som si zopár komentárov, aby som sa chytil, ale nič. Píšu fanúšikovia Catherine Deneuve, obdivovatelia prírody, poslucháči Doylovej hudby, ako aj milovníci ľavého spektra politiky. Ja som Catherine vnímal ako modelku, ktorá sa v každom zábere predvádza v novej garderóbe, viem, že silný príbeh sa nepotrebuje nechať zaskakovať prírodou, ani hudbou a tiež, že skok z feudalizmu do socializmu je beznádejným skokom. Film sa tvári, že disponuje košatým príbehom. Príbeh je však plochý, postavy figúrkovité, herci nevýrazní. Jednu hviezdičku preto venujem užívateľom, ktorí film videli inak a druhú akademikom za Oscara. (19.08.2013)

Jediná (půl)hvězdička dolů za to, že se to místama trochu vleče. Jinak ovšem příběh, obraz i hudba jsou super a je fakt radost na to koukat. Super je i to, že žádná postava nebo skupina tu není čistě černá nebo bílá, resp. žlutá. Každý je občas hodný a občas svině, svou roli tu hraje společenská role, tradice, očekávání a tužby. A vizuálně je to celé jak reklama na cestu do Vietnamu. (23.10.2023)

Skvěle fungující vizuální stránka (malebné exteriéry i interiéry), krásná hudba Patricka Doyla, výborní herečtí představitelé, pár geniálních scén, punc velkého a silného příběhu (za to snímek vděčí především celkové výpravnosti a retrospektivnímu stylu vyprávění), Oscar za nejlepší neanglicky mluvený film - to vše Indočína - bezpochyby jeden z nejzásadnějších francouzských filmů 90. let - má. Ale k čemu mi to je, když mě samotný děj skoro vůbec nezaujal... Neobyčejné romantické drama oscilující mezi nadčasovým mistrovským dílem a ušlechtilou nudou. Čím je více, to si skutečně netroufám tvrdit. 60 - 70 % (26.02.2005)

Scénář: Erik Orsenna, Louis Gardel, Catherine Cohen, Régis Wargnier .. Nádherně výpravná nuda.. Bohužel! Je to rozvleklé, utahané a v podstatě o ničem. 50%. (28.02.2005)

Den první: Tak tady jsem se hodně seknul. Čekal jsem velkolepou epickou podívanou s romantickým příběhem na válečném pozadí a dostal jsem prachsprostou variaci na Rosamundu Pilcherovou. Po hodině utrpení jsem to musel vypnout a odreagovat se u pořádnýho hororu. Den druhý: Nečekaný obrat. Jakmile se děj odpoutal od románků madam kaučukářky a přesunul se do prostředí ochotnických komunistů, hned to začalo být zajímavější. Navíc se tu člověk mohl kochat nádhernou vietnamskou přírodou. Takže doporučení: nenecháte-li se odradit první velenudnou hodinou (nejlépe ji celou přeskočte), tak se dočkáte sice ne úplně velkolepě epického, přesto poměrně dobře koukatelného romantického příběhu na lehce válečném pozadí. (16.05.2010)