Občan pes

Tak jsem se na to hodnocení vyspal, abych se neukvapil... ale stejně mám za to, že je to sračka. Já chápu, že to mělo být jakože super ultra surrealistický a že jsem měl připojit fantazii.. ale tohle fakt nešlo. Hlavní hrdina byl debil... ne takovej ten roztomilej debil stylu Amélie z nejmenovaný pařížský čtvrti.. ale prostě a jenom otravnej debil. Nikdy víc... budu hanit, kudy budu chodit... (30.10.2011)

Já mám moc rád tyhlety hravé barevné filmy a vizuální stránka Občana psa je skutečně perfektní. Jenže ta dějová "hravost" už přesáhla únosnou míru a je to prostě spíš pakárna. Samozřejmě má to opravdu hezké či dojemné momenty. Sem tam vykoukne i občan humor, ale na úkor dobrých momentů připadá dost velké množství dějových paskvilů, které si vychutnají tak možná jen Thajci. Nic z toho by nevadilo, kdyby to byla zábava. Jenže spíš není. Rozkouskované do krátkých videoklipů by to bylo perfektní. Dost mi to připomíná japonský film Survive Style 5+ (to byla taky vizuálně namakaná pakárna). Ta hlavní hérečka byla hezká a hlavní hrdina sympaťák. Instrumentální hudba byla hezká, ale thajský zpěv a rap bych nepřál slyšet nikomu. Říkám mě se to i líbilo, ale když tomu mám dát nějaké hodnocení, tak spíše menší. (24.03.2008)

O sne, o pocite, o nedostupnosti...najintímnejšie ako sa len dalo. Symbióza obrazu a zvuku, ktorá nemôže byť pochopená človekom, ktorý nezažil neopetovanú lásku. Klobúk dole pred Sasanatiengom, lebo za všetkým tým pozitívne farebným a hravým sa skrýva stav kôli, ktorému ľudia skáču z mostov. A západ slnka nad "pet" mountain? To už je len taký bonus. 90% (07.06.2007)

Na to, že většina východoasijské produkce se pohybuje na hranici kýče (jižní Korea tuto estetiku dotahuje k dokonalosti, resp. naprosté útrpnosti) už jsem si zvykl. U Občana psa mi to vlastně ani nevadilo, barevný spektákl k němu tak nějak patří. I ten thajský pop se dá zkousnout. Ale naprosté neherectví hlavních představitelů (jistě k tomu z velké míry přispěl sám režisér svým pojetím) mi zážitek z této šílené pohádky trochu kazil. Upřímně řečeno, mám pocit, že nejlíp hrál onen stále zahazovaný plyšový medvídek. Jinak říkám ano, hora z pet-lahví v centru Bangkoku, kouřící osmiletá dívenka s přisprostlou plyšovou hračkou, mrtvý motorkář okolo něhož padají helmy, to všechno mě dostávalo. (12.06.2010)

Oficiální text distributora říká něco o „surrealistické pohádce“. Pokud cílem tvůrců bylo vskutku něco surreálního, potom klobouk dolů. Smysl to moc nedává. V podstatě je to taková thajská odpověď Amelii z Montmaru. Jen s tím rozdílem, že tomu chybí spád, poutavější příběh, a je to příliš zahleděné do sebe. Výtvarná stránka je sice krásná, ale často působí samoúčelně. Třeba hora plastových lahví – vizuálně nádhera, ale je to nabaleno na tak chatrném ději, až jsem si říkal, proč někdo neinvestoval spíš do scénáristy než trikařů. (13.07.2006)