Faunův labyrint

Nejvyrovnanější i nejlepší del Torův snímek. Navíc s hlavním hudebním motivem jak z Cirkusu Humberto. Komorní příběh z války s řádnou špetkou posmutněle pohádkového fantastična. Problém je délka, jelikož zvláště v první hodině je tempo pozvolné až příliš. Naopak druhé polovině již není co vytknout; vše je bezchybné. Je to takový zdařilý mix Prince bez království s nezaměnitelnou poetikou příběhů z pera Neila Gaimana. (26.12.2006)

Láska, která mě nedojímá, krutost, která se stane rutinou a pohádková atmosféra, která nedokáže pro svou roztříštěnost poskytnout potřebnou útěchu. Del Toro si vzal příliš velké sousto, které se mu rozpadlo na dva velké drobky. Jeden o něco menší, sladký a přesto nedochucený, druhý okoralý, skoro až tvrdý. A vůbec ne chutný. Střípky fascinujícího světa, vydařená atmosféra víl, Fauna i stvoření z Oféliiných úkolů, to jsou aspekty, které mě prostě musely dostat. Jenže tu pořád zůstává druhá část s partyzány, věčnými nezdary a divokou zarputilostí kapitána Vidala. Když se scénář snaží diváka až příliš trápit "zlými příhodami", začne mi to vadit. Ale když se zádrhel, neštěstí nebo katastrofa skrývá za každým rohem, zmizí soucit s hlavními hrdiny úplně. Proti Hellboyovi nacpanému nápady k prasknutí překvapivě sešněrovaná a jednostranná odbočka nikam. (04.01.2008)

Zkrátka a jednoduše dokonalost! Neuvěřitelně procítěné fantasy drama se zajímavou a zcela neokoukanou zápletku. Dívka jede se svou matkou poprvé navštívit nevlastního otce, který je důležitý důstojník a pravděpodobně i pěkná svině. Na místě ji však objeví lesní pohádkové bytosti, které mají s dívkou své vlastní plány. Sice toto dílo ani zdaleka nepovažuji za horor, ale to je irelevantní. Podstatné je to, že jde o skvěle natočené dílo s mimořádně vykreslenou potemnělou atmosférou a velice lidskými postavami. Na celém příběhu však nejvíce oceňuji propojení obou světů, přičemž existence toho druhého není zaručena až do samého konce. Díky tomu si také divák může vybrat jak dané dílo vlastně dopadne. Osobně věřím v happy end, ale krásné na závěrečné scéně je, že to vlastně mohlo dopadnout jakkoli. Z toho důvodu jsem se proto rozhodl udělit plný počet, ačkoli jsem to celou dobu viděl spíše blíže ke čtyřem. 81% (10.11.2021)

Dlouho jsem se ne tento velkolepý film těšil. Takovýto příběh totiž je dosti neobvyklou záležitostí a samotné zpracování potřebuje kumšt, který Guillermo del Toro rozhodně má. Samotný propletenec příběhu mezi fantazií a realitou je sice očividný, ale na druhou stranu neskutečně působivý a nejen masky, efekty nebo fantastické prostředí, ale právě atmosféra je tak dokonalá, že skoro nepoznáte jestli jste ve světě zázraků nebo reality, kde právě zuří válka a Vy o tom v zapovězeném lese ani nevíte. Stejnak to ale není na plný počet. Ihned po shlédnutí jsem dozajista takovýto názor měl, jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, vadila mi například ta neskutečná negativita, jež vyvěrá z příběhu, který je vlastně šťastný a v tom tkví ta neuvěřitelnost celého toho kolotoče okolo labyrintu, který patří postavičce jménem Faun. V nitru nádherně až famózního příběhu je ukryté zlo, které jde ven hlavně na konci filmu. To zlo je veliké a ačkoliv to všechno dopadne tak nějak správně, divák je smutný a věří v to, že zázraky se dějí a sny se dokáží plnit. Zdá se mi, že samotný Faunův labyrint je ojedinělou záležitostí, kterou divák zas tak často nevidí. Rozporuplný pocit po skončení filmu musí mít snad každý. Čemu nakonec věřit? Realitě nebo snům? Nebo spíš, co je příjemnější? --- Tady jsou domy staré. Vrzají. Jakoby povídaly. (23.10.2007)

Mexický režisér Guillermo del Toro zjevně staví na piedestal synkretický tvůrčí přístup - skloubení dvou racionálním pohledem zcela nesouvisejících příběhových rovin, světa nehostinných reálií Frankova diktátorského Španělska a fantazijního světa pradávného antického či mediterianského mýtu docílil těžko myslitelného - povýšil obě dějové a významové roviny, které by samy o sobě byly jen jedněmi z mnoha variací téhož, na homogenní a komplexní velice osobitou uměleckou vizi... Ona osobitost je jistě na místě - ve Faunově labyrintu najdeme typické propriety del Torových filmů - fascinaci obrazem, fascinaci uniformou, fascinaci dobou druhé světové války a jakousi černou magií a mystikou fašistických elit (vzpomeňme na Hellboye), fascinaci světy pohanských mýtů... Tak právě Faun, Pan, Satyr či Silén, do jehož labyrintu nás mexický režijní mág zavádí (jehož podoba se mimochodem stala předobrazem středoevropského a zvláště německého zpodobení ďábla), toto přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa (,,bylo to v dobách, kdy les byl ještě mladý...") bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Už tahle konotace naznačuje, že Guillermo del Toro nechápal svůj fantaskní příměr jako pouhou variaci na surreálný svět Carrollovské Alenky za zrcadlem. Del Torova narace má hluboké kořeny v lidském podvědomí, čerpá a těží z archetypů a předkřesťanských fabulí... Propojení dvou světů, které toho mají na druhý pohled až překvapivě mnoho společného - z tíživé reality jednoho z nich je třeba utíkat do druhého (staroitalský bůh zemské úrody Faun(us) ne náhodou chránil lidi před vlky...), ten druhý zase nabízí symbolické obrazce světa prvního (tvor požírající děti, kořen mandragory coby zárodek lidské bytosti...), společnou styčnou plochou je i lokace lesa či metafyzické finále celého snímku... Zcela samostatnou kapitolou je del Torovo formální zpracování - vizualizace obou světů Faunova labyrintu je natolik originální a svojská, že se jen těžko hledají příměry. Mimo své dřívější tvorby se snad dá jeho imaginace připodobnit k fantaskním hraným i animovaným vizím Tima Burtona, Darrena Aronofsky či, zvláště té nepovedené Grimmovské, Terry Gilliama... Ti všichni točí pohádky pro dospělé, Faunův labyrint chce ale umožnit divákovi okusit ten dávný předracionální pocit z života v mýtickém světě, který se v dnešní pohádce už jen matně a nejasně odráží... Podobné filmy: Hellboy 2: Zlatá armáda, Hellboy, Princ bez království / Devil, Hvězdný prach, Beowulf, Kletba bratří Grimmů (09.11.2007)