Princezna Mononoke

Princezná Mononoke ma prekvapila v tom najlepšom možnom zmysle slova. Počas dvoch hodín som bola do osudov vlčej bohyne a bezprostredného ľudského smrteľníka úplne ponorená. V obsahu sa divákovi črtá priam neuveriteľné množstvo bytostných myšlienok, ktoré som ani nebola schopná všetky vstrebať. Miyazaki vidí nezastrenými očami a k tomu viac, než bežný smrteľník. Veľmi krásny a duchovný filmový zážitok s typickou úžasnou ázijskou hudbou. (16.05.2010)

Takové animáčky vážně mohu. Obdivuji Miyazakiho, jelikož tahle ruční práce je opět naprosto nádherná. Překrásné pohledy na krajinu, poutavý příběh, skvělá hudba, roztomilé lesní postavičky, atmosféra a film, který mě utekl jak voda. Sice to není čistá pohádka pro děti, jelikož se zde nachází mnoho syrových scén, ale jako pohádka pro dospělé funguje na 100%. Mé hodnocení 5 hvězdiček... (25.03.2008)

Spirited Over! Mnohem ucelenější, přímější, temnější, naléhavější a dospělejší než kupříkladu Cesta do fantazie, která vedle Mononoke vypadá jako nevinná dětská hra, byť stále ohromně okouzlující a imaginativně osvobozená (v jistém ohledu i saturovaněji). Doznávám, že ani v tom nejrůž... nejzelenějším snu jsem si nepředstavoval, že mne Mononoke zasáhne tak hluboce. Přemýšlím, kdy naposled jsem se střetl s nějakým uměleckým dílem, které by v sobě neslo tolik nevšední krásy, čarovného mystična a lásky k řemeslu. Je to nádherný (omšelé, ale dokonale příhodné slůvko), epický a nadčasový příběh tematizující odvěký princip duality (dobra a zla, smrti a života, atd.), nikoli však z přísně rozlišujícího pohledu Západu, ale z bytostně japonského, ovlivněného dlouhou tradicí šintoistického, zenového a buddhistického náboženství (demarkační linii jejích vyplňujících protipólů zamlžuje Miyazaki položením vratké a záměrně nachylované převahy). Je to příběh, který žije vlastním nespoutaným, bujícím životem, příběh, který při své anabázi stihne připomenout protiválečný subtext Kurosawových pozdních děl (dobývání Železného města dokonce snese srovnání s obdobnou scénou z Ranu), překvapit chytráckým rozkolem matriarchátu (Eboši) s patriarchátem (Asano) a vyrazit dech upřímným a nezastíraným ekologickým apelem, který nemůže nechat chladným žádného milovníka přírody, ba naopak doufám, že osloví i osoby, které neznají než ocel, beton a dusivý smog. Hayao Miyazaki, ta kráčející legenda, je zkrátka nejen etalonem japonské školy anime či chcete-li animovaného filmu obecně, ale i záštitou všech snílků, fantastů a zarytých rousseauovců. Precizně naanimované a krásou vyplněné. P.S. Nalezl by se tu ještě někdo, kdo se stejně jako já domnívá, že ztvárnění Ducha Lesa je se vší pravděpodobností inspirováno paleolitickou jeskynní malbou "Čaroděje" z Trois Freres? (02.02.2009)

K Princezně Mononoke jsem přistupoval patřičně naladěný Cestou do Fantazie, která nasadila laťku skutečně vysoko. Musím říct, že sice úspěch svého oskarového snímku režisér nepřekročil, ale zklamaný určitě nejsem. Narozdíl od hravé pohádkové Cesty do Fantazie Princezna Mononoke pracuje spíš s mýty a je hodně ovlivněná jednak šintoismem, jednak obecně animistickými kulty přírodních národů. Ta ekologická složka, která je ve filmu obsažena, je mnohem méně kýčovitá a laciná než například v populárním Avataru. Zároveň je Miyazakiův film hodně ovlivněný japonskou historií, takže svět myslících zvířat a lesních duchů se proplétá s lidskou civilizací a životy smrtelníků. Divák má možnost sledovat dobrodružný epický příběh o výpravě válečníka Ashitaky za vyléčením od zlého prokletí. Cestou musí čelit bezohledným samurajům, vychytralým vyslancům japonského císaře a především bohatstvílačným obyvatelům manufaktury na železo, kteří ve jménu lidského pokroku ničí lesy v širokém okolí. Svět, který Miyazaki vytvořil, je jako obvykle pečlivě propracovaný a dobro a zlo na první pohled nemají jasně identifikovatelnou tvář. K pravdě se musí hrdina i divák dopracovat postupně. Emotivní a výtvarně velice zdařilá podívaná. Celkový dojem: 95 %. (14.07.2010)

Geniální záležitost geniálního režiséra. Bylo by ošidné prohlásit Princeznu Mononoke za nejlepší Miyazakiho film, například Naušika, či Laputa nejsou o nic horší. Na Mononoke se mi ale líbil dospělý rozměr, který u děl tohoto režiséra dlouho chyběl. Závažností a zpracováním se již nejedná o rodinný film, ale o regulérní fantasy podívanou pro dospělé. A právě ona absence dětské naivity je to co činí Princeznu Mononoke v rámci Miyazakiho tvorby jedinečnou. (23.11.2004)