Pokojný bojovník

Uznavám takýchto príbehov sme tu mali už veľa, dokonca tento je miestami naivný, filmovo nie veľmi dokonale spracovaný - avšak je niečim zaujímavý. Životné pravdy, osudy ľudí, mystery, psycho... Tento film má myšlienku, a aj keď nejazdí na hlavnej "koľaji", pretože je akoby réžiou potlačená do zadných radov, plinie. A to je to podstatne - všimnúť si to a zamyslieť sa nad tým, čo chcel autor naznačiť. Vážne neviem či som tento snímok pochopil správne, ale opäť ma dostal film štýlu fylozoficko - psychologickej analýzi duše človeka... 9/10 (12.02.2008)

Příběh o znovunalezení toho, co člověk ztratí, když mu přijde, že získal vše. Svým zpracováním a poselstvím, které tento snímek přináší, mi ve spoustě pasážích vyvolal vzpomínky na Srdce v Atlantidě. Očekávala jsem další sportovní drama o sportovci obdařeném a zaslepeném vidinou slávy a úspěchů, které ho postupně připravují o to, co je v životě skutečně důležité. Klasická a věrná linie tohoto žánru. To by byl případ i Pokojného bojovníka, nebýt značné dávky mysteriózna a tajemna, kterým je příběh o nadaném gymnastovi obdařen. Ten mu totiž dodává zcela jiný, jakoby nadpozemský rozměr. K němuž taktéž výrazně napomáhají podnětná filozofická moudra o životě a znovunalezení rovnováhy a sebedůvěry. O celý tento rozměr se stará postava podivného stárnoucího muže, který obsluhuje benzínku. Nick Nolte svou postavu ztvárnil excelentně. Stejně jako Scott Mechlowicz. Nevím, jestli ten kluk skutečně někdy působil jako gymnasta, nebo měl dubléry, ale to, co zde na kruzích a jiném náčiní předvedl, mě uchvátilo, stejně jako ostatní chlapce v úborech:) Již úvod filmu je vizuálně velmi zajímavý a dává lehce tušit, že v podobném duchu se ponese celý film. O původu či skutečné existenci "Socrata" jsem dlouze přemýšlela a stále si říkala, zda-li je skutečný, či co je vlastně zač. Po ujasnění rozlétaných otázek a myšlenek, mi zůstala v hlavě jedna z těch hlavních: "Jak se sakra dostal na tu střechu?":) (10.07.2011)

Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2* (06.07.2011)

Velice silný film, který se věnuje sportu, sebeovládání čistotou duše a mysli. Není ale tak dobrý jako "Obávaný bojovník" protože prvky vychodni filosofie je těžko aplikovatelna na západní sport. Nebo spíše pro nás méně uveritelna. Presto se mi film opravdu líbil. Byl dobře natočený a scénář, na kterem asi nejvíc záleželo se podle mého povedl. Herecké výkony také nebyli k zahození. Za mě 80% (24.10.2012)

.....Inspirováno skutečnou událostí.... První uvědomění bojovníka . Že nic neví. Ve filmu je spousta citátů, filosofie, mouder a pravdy. CITÁT : Smrt není smutná, smutná je věc, že spousta lidí ani nežije.Dan Millman ( Scott Mechlowicz ) sportovec a gymnasta na kruzích se po nehodě ocitá v situaci, kdy netuší co dál. Jako jedno z řešení se zdá smrt. Jeho nový trenér Socrates ( Nick Nolte ) je však jiného názoru. Začne učit Dana jak žít. Chce z něho udělat pokojného bojovníka. V tom mu pomáhá Amy Smart jako Joy Malý bojovník. Pěkný snímek o tom, že nic není ztraceno a každý konec má svůj nový začátek. (10.07.2010)