Pokojný bojovník

Filosofický sportovní film? Proč ne... Mnohými je tento film řazen za jeden z top motivačních filmů. Chápu proč. Škoda jen, že je ten příběh tak strašně ohraný. Z namachrovanýho floutka se stane duchovně založený mladík. Potom přijde nehoda a vše vypadá špatně, ale on zamaká a všem stejně nakonec vytře zrak. Kolikrát už jsme to viděli??? Hodnocení dám 70% a to hlavně díky charismatu Nicka Nolteho, jinak úplně nadšený nejsem. Potenciál zůstal nevyužit... (04.01.2014)

Dočítám knižní předlohu, která s filmem místy kráčí ruku v ruce, ale místy se rozchází, film spíš pojal ducha knihy a vytvořil si občas vlastní linii příběhu, ale musím říct, že některé pasáže to lépe člověku osvětlí. Možná je to jeden z těch tuctových zen-budhisticky propletených rádoby hlubokých filmů a možná to někoho probudí. Osobně mám zranění ruky ze zápasu a tento film mi dost pomohl. Mně. A Vám? (28.03.2012)

Jedinou nevýhodou je závan malého rozpočtu, ktorý je v niektorých miestach viditeľnejší ako by bolo príjemné, čo môže vyvolať dojem, že sa jedná o televízny film. Priznám sa, že knihu som nečítal aj keď mi na niekoľko knižiek od Dana Millmana sadá na poličke prach. Film ma navnadil. Tým najkrajším možným spôsobom. Celý príbeh založený na vzťahu Dana a Sokrata funguje dokonale. Sokrates v bezchybnom prevedení Nicka Nolteho rozpráva o životných múdrostiach takým spôsobom, že ja sám som sa musel počas filmu niekoľkokrát zamyslieť. Film má zvláštny duchovný rozmer, ktorý sa stáva zaujímavým práve preto, lebo je každému z nás viac, či menej blízky. Na jednej strane, trocha zamrzí, že Salva ako režisér, opomenul filmový vizuál a scény sú natočené jednoducho aj keď precízne. Spomalovačky, hudba a sympatický hlavný hrdina spravili svoje a robia s tohto filmu zaujímavý snímok, ktorý neobsahuje ani citové vydieranie ani silné scény a predsa vám niečim utkvie v pamäti. Po dlhom čase spokojnosť. (24.06.2011)

Nikdy se neděje vůbec nic. Nejsou žádné obyčejné chvíle ... Z počátku mi vadila jen jedna věc - a to souvislost mezi učitelem a žákem Dannym (opravdu mi připadá divný, když po večerech přijdete na benzínku ve tři hodiny ráno, začnete si povídat s divným chlápkem, který Vás za tři dny bude trénovat v atletice .. no nic) I přes tuto nesouvislost patří film k mým oblíbeným tématům a zajímavě zvládnuté zmpomalené prvky mě přesvědčily se přiklonit k vyššímu hodnocení. (23.02.2008)

Jsem já. Bytím výjimečný. V přítomnosti žijící. Pro ten okamžik co právě probíhá. Cesta, po které kráčím je tak krásná, jakou si jí udělám. Jak jí vnímám. Nejde o rezignaci, nejde o nezájem nebo o trpké smíření. Je to o obrovském vydechnutí, kdy člověk otevře oči a vidí sebe. Teď. Tady. Tak jak je, se schopností být spokojený. Né pro budoucí trofej, ale pro tu cestu. Je důležité najít se. Uvědomit si, kdo koho škrtí. Uvědomit si cenu a její podstatu. ___ Film nese silné poselství a je založen hlavně na dialozích. Jako instruktážní příručka pro sebezdokonalení funguje výborně. Protože je doslovný, protože je poměrně kategorický a smrdí agitkou. To mu ale ubírá jako filmu. Nemyslím si, že bylo třeba úvodní věty o skutečné události. Nemyslím si, že blo třeba podávat látku tak učebnicově, s vysvětlivkama. Lidská psychika si nezaslouží doslovné papouškování a křehká proměna nemá dávat tolik prostoru odříkávání pravidel a pouček. Důležité jsou ty okamžiky které nastávají mezi vyslechnutím poučky a pravým procitnutím. Na tyto se film moc nesoustředil a pro svou snahu o osvětu se vykašlal na kvalitnější kostru a vizuál, které by si obojí určitě zasloužil. ___ Vytýkat ale nemá moc smysl. Protože mi snímek toho spoustu dal a něco si na oplátku vzal a já jsem rád za každou minutu, kterou jsem mu věnoval. Je důležité být pro sebe důležitý. (06.02.2011)