Sunshine

Přemýšlím, jak mám napsat, co se mi na filmu nelíbilo, resp. proč nedávám plný počet, abych nespoilerovala. Takže tuto část asi zkrátím - při první shlédnutí se mi nelíbila postava a vše kolem ní, která se ve filmu objeví na poslední třetinu. Prý při druhém shlédnutí a pochopení podstaty filmu - že Slunce je náš bůh - do děje zapadne, tak uvidím, protože na Sunshine se určitě někdy podívám znovu. Je to totiž audiovizuální bomba. Záběry Slunce na "vyhlídkové" palubě, sluneční štít Ikara, zejména při výstupu členů posádky do vesmíru, samotný design lodi je nádherný - nejen zvenku, ale i zevnitř, je pěkný, účelový a přitom takový, že se dá uvěřit tomu, že by tam vydržela posádka tu dlouhou dobu aniž by zešílela (třeba i díky zajímavé "holopalubě" a kyslíkové zahradě). Navíc úžasně ozvučené a podbarvené skvělou hudbou, k této stránce filmu nemůžu mít jedinou výhradu, škoda, že jsem si na to nezašla do kina. Navíc některé momenty byly opravdu hodně silné - výstup do vesmíru, vyvražďování a hlavně zárodek rostlinky, ten konec snad příště pochopím líp, zapadne do souvislostí a já budu moct dát Sunshine plný počet. Docela se na to těším. (01.02.2008)

Audiovizuálně je to tak působivé a vyvážené, že se chce snad až brečet štěstím, že je možné něco takového slyšet a vidět. Nádherné obrazy, příběh o sebeobětování umocňuje osm herců, podávajících prvotřídní herecké výkony, design lodi opravdu futuristický, kamerové oblety fascinující, atmosféra těžká a ještě těžší, mnoho scén vytáhne srdeční puls k dvojnásobku klidovky a nakonec musím znovu zmínit hudbu, protože nesmrtelní Underworldi a jedinečný John Murphy vytvořili doslova harmonický soundtrack, za kterým bych šel třeba na samou hranici Sluneční soustavy...40 miliónů dolarů(rozpočet)/30 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.04.2007)

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Obrazově velkolepá a zároveň dějově velehloupá sci-fi o záchraně lidstva odpálením jaderné bomby do vyhasínajícího slunce. K fyzikální nesmyslnosti děje: Hašení požáru kyslíkové atmosféry vypouštěním kyslíkových zásobníků s následným výbuchem uhášejícím požár - no to je i hasičská sci-fi (už vidím např. hasiče hasící hořící dům vhazováním kyslíkových lahví); veškerý vytěžený jaderný materiál z celé Země v jedné bombě - patrně uran a plutonium - nemá s termojadernou fúzí vodíku ve Slunci mnoho společného a rozhodně i tak by výbuch tvořil jen stopy promile z okamžité aktivity Slunce (fúze 700 000 000 tun vodíku / sekundu); raketa i s jadernou bombou by se roztavila na plazmu před dosažením slunečního povrchu o teplotě 5800 K a jádra o 13600000 K, takže by bylo jedno, zda tam dopadne jen sonda s bombou, nebo celá vesmírná loď (nebo třeba jen to pitomé vždyživé zabijácké monstrum); současná termojaderná reakce v nitru slunce ustane až po vyčerpání zásob vodíku (dočasně) a později i hélia (trvale) a nedostatek paliva by nezměnil ani vhozený sebevíce silný atomový zapalovač ze Sunshine;... K vlastnímu filmu: Sunshine je výrazně nepřehlednější než Clarkova / Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (počítač Icara 2 ovšem taky zcela neposlouchá), zato má napětí, krásné vizuální efekty a některé velmi dobré pasáže (např. potíže při přesměrování lodi). Není to ani tak mizerný film jako např. Horizont událostí (odkud zřejmě přišel někdo z posádky Ikara 1). Závěr: Napínavá a docela hezká ztráta času. Trailery: http://www.csfd.cz/film/222329-sunshine/videa/ (03.11.2009)

Soderberghova Solaris a Andersonův Horizont události říznutý Scottovým Blade Runnerem a Kubrickovou Vesmírnou odyseou. Jinými slovy totálně neoriginální komorní scifi, které ani chvíli nenudí a po jehož zhlédnutí budete mít pocit, že jste právě viděli něco hrozně velikého a hlubokého. UPDATE (23. 5. 09): Za naprosto strhující scénu "Kaneda, what do you see?!", která mě vždy za podpory Murphyho hypnotické hudby uvede do příjemného transu, přidávám pátou hvězdičku. (22.06.2007)