Sunshine

Strhující sci-fi se chopila samotného základu žánru, tedy fascinace technikou a kosmem, a využívá ho k co největšímu emocionálnímu zatížení diváka. K udržení neustálého přívalu emocí souží přechody mezi žánry a kombinace subržánrových motivů, zatímco působivost scén maximalizuje důmyslné využívání výrazových prostředků klasického filmu, speciálních efektů i technik experimentální kinematografie. Vznikla tak odzbrojující emocionální masáž, jež dá doopravdy pocítit, jak je člověk ve vesmíru malý. (18.08.2008)

Ale tak to snad ne, takovej humus sem už dlouho neviděl u něčeho co má tak dobrý hodnocení a co je tak opěvovaný. Tak za prvé Danny Boyle se s ničim nesere, naprosto rezignuje na seznámení se s příběhem a na seznámení se s postavama, všechno shrne na začátku do tří vět a jde se na věc, což o to, u některých filmů to nevadí, ale tady to je fakt velkej problém asi půl hodiny sem se rozkoukával a nic sem z filmu neměl a dost mě nudil. Takhle rovnou hodit do prostřed děje byla fakt blbost. Za druhý tolik naivních, naprosto lehce předvédatelných a většinou stupidních scén se jen tak někde nenajde, prakticky každá podstatná scéna filmu je tak lehounce uhadnutelná, že to snad ani neni možný. Nicméně se musí nechat, že i tak sou ty scény působivě natočený a i díky hudbě stejně běhá mráz po zádech. Za třetí, snaha o okopírování Horizontu událostí naprosto selhala a tak mi to přišlo dost trapný, tohle určitě taky nebylo šťastný řešení. Tohle všchno dělá tenhle film dost průměrnej a to ani nemluvim o nelogičnostech a někdy nepromyšlenosti, která je fakt nepřehlídnutelná. Taky bych moc nepochválil za herecký obsazení, Cilian Murphy i Chris Evans, prostě film neutáhnou, hlavně Evans má fakt těžký problémy, ale i Cilian Murphy na tom neni zrovna o moc líp, ale ono to je asi taky dost zopůsobený debilním scénářem, kterej je pořád nutí do hrdinskej činů, na který bohužel nemaj vizáš, tohle si může Evans zkoušt ve fantastický čtyřce, ale v thrilleru tohohle typu fakt ne.Fakt sem od toho čekal daleko víc, v porovnáním s podobným Armageddonem tohle na celý čáře prohrává, nějak nechápu jak to může mít o tolik vyšší hodnocení, zřejmě experti na čsfd nemaj akorád rádi Michaela Baye, protože jinak by musel mít Armageddon 90%, když je tohle tak vysoko... (28.04.2007)

Audiovizuálně je to tak působivé a vyvážené, že se chce snad až brečet štěstím, že je možné něco takového slyšet a vidět. Nádherné obrazy, příběh o sebeobětování umocňuje osm herců, podávajících prvotřídní herecké výkony, design lodi opravdu futuristický, kamerové oblety fascinující, atmosféra těžká a ještě těžší, mnoho scén vytáhne srdeční puls k dvojnásobku klidovky a nakonec musím znovu zmínit hudbu, protože nesmrtelní Underworldi a jedinečný John Murphy vytvořili doslova harmonický soundtrack, za kterým bych šel třeba na samou hranici Sluneční soustavy...40 miliónů dolarů(rozpočet)/30 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.04.2007)

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)

K tomuto filmu mám opravdu zvláštní vztah, neboť jsem ho musel zhlédnout opakovaně kvůli analýze do školy. Nu a napoprvé to nebylo nic příjemného, zmatený zážitek s opravdu pitomým skokem do jiného žánru. Napodruhé už jsem začal rozpoznávat sofistikované přístupy k filmu. Napotřetí jsem ocenil jemné nuance od jiných mainstreamových filmů, ale nikdy se nedostavil ten pravý úžas nad tímto podivným dílem. Klišovitý příběh odvyprávěný hodně jednoduchým způsobem je ozvlášťněn právě Boylovou režií, která se na mnoha místech chová až manýristicky. A pokud chcete znát můj konsenzus mé práce, snad napoví podtitul: "Sunshine: Jako avantgardní stín současného popcornu." Toto scífko totiž doporučuji tomu, kdo hledá v současném mainstremu něco nového nebo alternativního, britské Sunshine je tou pravou volbou. (01.07.2007)