Most do země Terabithia

Buď mořem, já budu tvůj oceán. Buď jedinou jiskrou, já v tebe zahořím. Buď jediným zrnkem, já postavím z tebe Řím. Buď jedinou mou myšlenkou a já nebudu nikdy sám! Někdy, někdy je cesta životem zvláštní. Není to osudem, není to smůlou nebo štěstím, je to jen tím, co se ukrývá hluboko v nás, v našich nadějích, snech, v tom čemu a proč věříme. Bridge to Terabithia je zvláštní, zvláštní fantasy nespoutaná okázalou pompou, která umožňuje vaší vlastní fantazii pracovat, snít, toužit, prožívat a žít. Když se díváte a přesto máte pocit, že otáčíte stránky, když se díváte a přesto vidíte jen to co chcete vidět, zjistíte, že lidé, věci nejsou takové, jak je vnímáme očima, nýbrž takové, jak je vnímá naše srdce. Gabor Csupo vzal do ruky tužku, namaloval kluka, který i přes tíhu prostého bytí dokáže utéct do světa představ (skvěle ztvárněný Joshem Hutchersonem), dívku, co svým velkým světem fantazie a niterně šibalským úsměvem pohltí malý svět kolem nás (kouzelná, upřímně kouzelná AnnaSophia Robb) a kolem spoustu méně či více bizardních figurek. Ale pastelky, barvy, ty nechal v rukou diváka. Alespoň na chvíli, hodinu a půl, vrátil jsem se do dětství, do bezstarostných chvilek, kdy všechno bylo tak, jak jsem si přál a všechno o čem jsem snil bylo předemnou. “Zavři oči, ale svou mysl nech otevřenou.“ Tak jsem je zavřel a znovu jsem zažil krásný pocit, že sny ještě nezmizely. I přes fakt, že za filmem stojí trikový specialisté ze studia Wetta Digital, které je podepsáno třeba pod trilogií Pána prstenů, netvoří počítač hlavní devizu celého, plynule vyprávěného příběhu. A tak je to správné! Protože tak to podtrhuje už v úvodu napsané. Když ještě přidám dobře padnoucí frak hudebních aranží Aarona Zigmana, sladký pohled Zooey Deschanel (s kytarou jí to vážně sluší) a spoustu dobře napsaných dialogů - "Když budeš mít mysl otevřenou, můžeš stvořit svět", dostávám na každý pád nezvyklý, silný a opravdový příběh, který má tu moc vládnout nad emocemi. Tak co ještě říct? Život je těžký, ale nikdy ne tolik, aby jej neunesla křídla fantazie. [final rate: 90%] (12.11.2008)

Až překvapivě milý a více než snesitelný dětský film s čirým poselstvím, který si díky politice Walden media hraje na víc než čím ve skutečnosti je. --- Nedělám to často a svým způsobem je to tedy rarita, ale u Terabithie musím jít po druhém setkání o pořádný kus výš. Csupo dokázal nádherně vystihnout city a porozumění mezi postavami, vytěžil maximum z minimalistické formy a předvedl, že když máte k předloze dostatečný cit a sami otevřete mysl dokořán, dokážete velké věci. 8/10 pro dost možná největší a nejpříjemnější překvapení roku. (12.02.2007)

Nejpříšernější dabing,který jsem kdy slyšela.Na druhou stranu jsme se s přítelem alespoň nasmáli tomu,jak třináctiletého kluka mluvil třicetiletý chlap.Nebýt toho,tak se moc nezasmějeme.Myslela jsem,že jdu do nějaké fantasy a ono ouha; celé je to jen o dvou dětech s bujnou fantazií.Koukat se na to dalo a konec byl vskutku smutný,ale to bohužel k dobrému zážitku nestačí..tak nějak nevím,co tím chtěl básník říci:-)Možná se na to někdy podívám znovu a zjistím to.. (06.03.2012)

Páni, tenhle film je pro mě v současném moři přiblblých infantilit jako San Salvador pro Kolumba. Tak dobrý dětský film jsem hodně dlouho neviděl. A co film, především jsem vzpomínal, když jsem stejné věci prožíval sám. Dětský film, který ukazuje co vlastně fantazie a přátelství pro člověka znamená. BTW docela rád bych viděl tu starší verzi. (26.04.2008)

Jak tak koukám, tato pohádka (nebo co to bylo) má dosti různorodé hodnocení. A ani se nedivím. První třicetiminutovku jsem se poměrně dobře bavil, postupně však děj postupoval do stádia jakési trapnosti, kterou se mi nedařilo přehlédnout anebo ji omluvit tím, že se jedná o scifinoidní pohádku pro mladší. Možná je toto hodnocení až příliš kruté, ale když ono to u mě opravdu na víc nemá... (23.05.2009)