Zmeškaný hovor II

Občas mi připadá, že některá pokračování dobrých filmů jsou spíše sabotáží původních snímků. Tvůrci ve snaze nějak rozvinout to, co se dělo v prvním filmu celý děj a zápletku zavedou úplně někam do prdele. A takhle jsem se cítil i při tomhle druhém zmeškaném hovoru. Původní, s jistou shovívavostí, docela originální nápad o osobní pomstě jedné holčičky, které ublížila jen její vlastní matka se zde utopil v nechutné kopíračce kruhovské chudinky holčičky, které ublížili skoro všichni. Navíc je samotný děj dosti zmatený a tak nějak nesedí dohromady a vůbec nic nevysvětluje a neodhaluje, nehledě k tomu, že o mobily a původní urban legend šíření smrtící zprávy tady už takřka vůbec nejde a připadalo mi, že zde jsou jen kvůli zachování jakési kontinuity s jedničkou (scéna s vysílačem, aby jsme náhodou nezapoměli, že to všechno začalo mobilními telefony, mě fakt rozesmála). A ten překombinovaný, zvratový konec, jsem tak nějak vůbec nepochopil, ale na to jsem si u asijské produkce tak nějak už zvykl. Děj, zápletka a scény v nichž se neobjevuje duch nebo neumírají lidi, jsou prostě na prd, když dojde na ducha, tak už je to lepší. No a z ducha koukajícího z kufru, jsem se málem podělal, to byl parádní nápad parádně zmáknutej. (22.01.2010)

Pokračování docela obyčejného Zmeškaného hovoru se nese v dost podobném duchu jako první díl a seká tam jedno telefonní úmrtí za druhým až dojde na jednu z hlavních hrdinek, která dostane tři dny na vyřešení záhady s duchem. Příběh tak trochu navazuje na první díl, policejní detektiv a reportérka pátrají po bonbonech atd. ale naštěstí se většina dalšího děje týká něčeho jiného než toho samého z předchozího dílu, i když je to podané vesměs stejným způsobem. Protože ale netočí Miike, tak pokud jde o světlo, zvuk a humusárny, tak sice se tu v první půlhodince o něco podobného pokusí, ale nemá to takový efekt jako u Miikeho. Druhý zmeškaný hovor je teda ještě klasičtější kruhové schéma než první film, protože se drží prakticky toho samého, co obyčejný dlouhovlasý horor, ale neobsahuje žádné šoky jako u Miikeho filmu. Dokonce i duch je takový obyčejný a nic moc zvláštního nevymýšlí. Co tomu ale možná i docela uškodilo je závěr filmu, který je nakonec úplně podivně překombinovaný a sice se to snaží vrátit k nějakému výchozímu bodu, což je pěkné, ale nejde na to zrovna nejlepší cestou a působí to docela uměle. Není to ale zas úplně nuda, takže ta trojka pro průměrný duchařský japonský film by tak odpovídala, ale asi je to spíš trošku slabší trojka. (28.10.2010)

Ako inovovať v pokračovaní príbeh, aby sme sa zbytočne neopakovali? Tak rovno spláchnime pôvodný nápad pekne do hajzlu a začnime rovno nanovo a s inými princípmi. Prečo? To vedia len tvorcovia. A vôbec si neuvedomovali, že idú voči logike predchádzajúcej časti. Čo už. Záverečný klimax je obstojný, ak máte slabosť na ázijské ženstvo neutrpíte a čo sa týka atmosféry, milovníci tejto neamerickej odnože žánru by nemali byť až tak sklamaní. (31.07.2013)

Druhý díl, který již netočil Takashi Miike, víceméně navazuje na jedničku, takže se opět setkáme se zlým duchem malé holčičky Mizunumy Mimiko a se stejným zlověstným vyzváněním, které znamená, že ten, kdo zmáčkne tlačítko pro příjem, si to za 3 dny pěkně odskáče. Ano, kletba se nemusí přenést na adresáta, ale i na člověka, jenž si poslechne hlasovou zprávu. Jelikož doba pokročila a v Japonsku je již dávno běžná videotelefonie, uvidíme i jeden takový videotelefonický hovor, při kterém má jeden mobilista ducha za zády. Opět se dočkáme pátrání po minulosti ducha s berličkou v podobě flashbacků. A znovu nás čeká praštění zpřelamovaných končetin a několik nadprůměrných lekaček. V podstatě to samé jako jednička, jen více emotivnější. 7/10 Už se těším na třetí díl s všeříkajícím podnázvem Final. (30.05.2006)

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)