Grace už není

Lekce o tom, jak říci krutou pravdu. Příběh o tom, kterak samozřejmé věci náhle přestanou být tak samozřejmé, jak se prve ještě zdály. Po oznámení té tragické události se záběr na okamžik zastavil a kdyby nezačala hrát hudba, vypadalo to jako, že závada JE na vaší obrazovce. Příběh je dobře vyprávěn, režisér nejprve ukáže "běžný" den rodiny Stanleyho Phillipse (Johna Cusacka) a až teprve pak se děj dále odvíjí s příchodem dvou věrozvěstů důstojníků US Army. Stanley se po tom všem snaží chovat co nejvíc přirozeně, ale starší Heidy mu to viditelně nevěří už od začátku. A pak přijde ten malér s paní Shimerhorn, která si ze školy odskočila porodit a Stanley o tom samozřejmě nic neví... Je pravda, že Cusackovi jsem toho vdovce baštil, hlavně teda zezačátku naplno. Trošku mi ale ztuhnul úsměv, když si začal diktovat ten vzkaz na svúj vlastní záznamník, naštěstí to ustál. Scéna s nastřelováním náušnic jen podtrhla symboliku porušování dosavadních pravidel, nicméně byla moc dobře citlivě natočená. Čtyři náušnice = 32,50 $. Bezstarostné skákání Dawn na posteli v hotelu mi něco připomnělo- taky jsme to jako děti na chatě dělávali, byla to tehdy největší zábava na světě :-) Líbila se mi i písnička ve filmu, "přiběhla" trochu nečekaně, ale seděla tam. Zpočátku trošku experimentální kamera. Je o něco níž, než je obvyklé (Stanleyho příchod do zaměstnání, záběry v domě). Řekl bych, že Cusack to zahrál skvěle, ale jeho filmové děti ho tentokrát dokázaly překonat, především Heidi (Shélan O´Keefe) předvedla oceněníhodný výkon, menší Dawn (Gracie Bednarczyk) je spíš dost přirozená sama od sebe. A známá hra Simpsonových na závěr: Are we there yet? No. Are we there yet? No! Asi nejlepší vážný film poslední doby, minimálně od Alone with her. (18.06.2008)

Nízkorozpočtové dielo, ktoré ma veľmi nezaujalo... ako prvotina je Grace Is Gone OK, avšak vážna téma nestačí na seriózne prevedenie. Aj napriek 90 minútam sa film neskutočne vlečie a čas tuhne na bode mrazu. Snaha Johna Cusacka dokonca prevyšuje jeho "zlatú eru",ale "jeho" vnútorne rozpoloženie a správanie ma nijak zvlášť neočarilo... ako celok slabé 5/10 (22.11.2008)

Trochu ma prekvapuje modrá farba u tohoto filmu. Vypovedá predsa o smrti, ktorej symbolom je krv, čiže červená farba, takže už len z princípu....Stanley sa dozvedá o smrti svojej manželky a tak sa vydáva na cestu, akúsi dovolenku so svojimi dcérami. Vyzerá to, že má plán, ako sa s nimi viac zblížiť a tak ich pripraviť na onú skutočnosť. Ale tento akt je skôr prejavom jeho bezradnosti, možno trochu zbabelosti a nemohúcnosti. Každopádne toto jeho inštinktívne rozhodnutie sa prejaví neprekvapivo ako správne. Grace is gone stojí skôr na princípoch nezávislého filmu, ako klasického dojáku, preto mi trochu vadil emócie navádzajúci klavírny motív v niekoľkých záverečných scénach. Musím ale uznať, že ma emocionálne dostala tá záverečná. A čo ak veci, ktoré nám hovoria oficiálne úrady, sú iba klamstvá? Tak potom nám boh pomáhaj. (08.01.2013)

Smutný, dojemný příběh o tom, že některé věci nejsou tak samozřejmé jak se zdají, a jiné zase tak důležité jak se zdají. O tom jak těžké je přijmout ztrátu milované ženy a jak těžké je najít sílu říci vlastním dětem, že už nikdy neuvidí mámu. Civilně pojatý a přece neuvěřitelně působivý příběh s řadou velmi silných, přesto na první pohled nenápadných okamžiků, melancholickou hudbou Clinta Eastwooda, která v některých scénách způsobuje téměř závrať, a především skvělým hereckým výkonem Johna Cusacka. Věřím, že nejen otcové se stejně starými dětmi dokáží v jeho tváři a gestech nejen číst každý pocit, každou myšlenku, ale doslova je spolu s jeho postavou prožívat, a chápat jeho snahu dopřát dětem přes vlastní bolest ještě jeden, poslední bezstarostně šťastný okamžik. (10.07.2010)

Jsou lidé, kterým, když zemře někdo milovaný, stále a rádi hovoří o tom co bylo, co prožívali a podobně a pak jsou ti, kteří jsou jako Stanley a k těm patřím i já. Vůbec pro mě nebylo těžké vcítit se do takového člověka a se vším všudy ho chápat. John Cusack nepatří zrovna mezi mé vyhledávané herce, ale tady hrál otce dvou roztomilých dětí opravdu tak, že jsem mu ten smutek a ten vnitřní zásek bezvýhradně věřila. Jeho telefonní hovory a chvíle na pláži ve mně vzbudily notnou dávku empatie. Clint už jen proložil tyhle smutné životní okamžiky velmi vhodnou hudbou. Myslím, že je Grace Is Gone dost podceňovaný, škoda, já ho určitě doporučuji. (20.08.2014)