Zrcadla

Ty remaky asijských hororů jsou asi prokletý, když už si s nima neporadí ani takovej talent jako je Aja. Ne teda že by se nesnažil, to ne. Řemeslně odvedl dobrou práci, některé scény mají atmosféru a ke konci je to správně napínavé a s těch asijských předělávek se to možná řadí k tomu lepšímu. Jenže ten příběh je tak blbej, že už je to i na Aju moc a víc s tim asi opravdu nesvedl. Nevim jak to bylo s tim příběhem v originále, ale tady to vážně vůbec nefunguje. A tak se může Aja snažit sebevíc a dávat do nějakých scén potřebnou dávku napětí, celé pohromadě to nedrží, je to nelogické a místy to i nudí. Jedinej kdo ještě režisérovi pomáhal to ukočírovat byl dost dobrej Sutherland a půvabná Paula Patton. Jenže od tohohle horůrku jsem čekal trochu víc. 50% (25.09.2008)

Jack Bauer bojuje s remakem průměrného asijského bubufilmu a prohrává na body. Aja znovu dokazuje, že je zručným řemeslníkem, ale bez alespoň trochu smysluplného scénáře se mu podlamují kolena. Klišé střídá klišé, lekačky jsou podpásové (dejte mi housle a budete skákat na sedačce jako Tom Cruise u Oprah), Kiefer se svou vzteklou povahou až nesympatický a rozvleklý děj je stejně průhledný jako hlavní záporáci. Mohl bych sice podotknout, že Paule Patton to hrozně sluší, ale co s tím, když vám Aja cpe pod nos strašidelný dům, v jehož základech číhá něco zlého. Kolikrát jsme to viděli? Akčnější přístup k věci je aplikován až v posledních deseti minutách a to už je příliš pozdě na cokoliv. Palec nahoru za make-up, všechno ostatní dolů za tupý a neosobní horor. Nenastavujte tomuhle filmu zrcadlo, mohlo by z toho šoku prasknout a neměl by vás kdo strašit. (10.09.2008)

Spíš fantasy detektivka než horor, ale budiž. Jack Bauer proti zrcadlovým bubákum nedopadl zase tak špatně jak jsem čekal, vlastně jsem si to docela užíval. Pátrání po příčinách požáru Mayfloveru každému správnému fandovi připomene nejedno dílo Stephena Kinga a umírací scény vlastně taky. Kiefer Sutherland odvádí solidní výkon i když postava Bena Carsona stojí za starou belu a kdyby z něj díky Kieferovi neprobleskával Jack tak nevim. Díky Navarretově hudbě a hodně efektnímu závěru, který mě hodně potěšil (i když jsme něco podobného viděli i jinde, že?) jsou to nakonec pěkné 4. (27.09.2008)

Malá inovace v podobě náhrady tmavovlasých asijských holčiček za zrcadla nestačí, aby film nabídnul něco jinýho, než co už tu bylo asi tak jednostopadesátkrát. Krvavý Aja se sice v pozici režiséra snaží, ale v pozici scénáristy jen recykluje profláklé asijské hororové serepetičky (koneckounců je to remake). Škoda, protože představa, že ten v zrcadle začne dělat něco jinýho než já, byla v dětství mojí noční můrou. (27.02.2011)

Alexandre Aja se již dokonale etabloval mezi režisérskou elitu. Svými dvěma předchozími hororovými počiny získal respekt nejen mezi fanoušky, ale dokonce i mezi odbornou veřejností. Přesto se však ještě nedá označit za opravdovou režijní hvězdu. K dosažení této kýžené mety mu měl pomoci nový snímek, remake korejského snímku Geoul sokeuro. Slovo remake nelze v tomto případě brát příliš vážně. Aja se totiž rozhodl původním snímkem pouze inspirovat a až na pár společných momentů a samozřejmě základní zápletky spolu nemají příliš společného. Příběh samotný se velmi chytře rozhodl spojit několik žánrů do jednoho. Dostává se nám tu vrchovaté dávky rodinného dramatu, mysteriózní detektivky a duchařského hororu. Nečekejte však žádný maglajz, veškeré žánrové zlomy jsou přirozené a funkční. Zlatým hřebem večera je pak finále, které se předchozímu ději vymyká jak jen to je možné. Aja si chytře pohrává nejen s hlavní postavou, ale také s divákem, přičemž stále zůstává dokonale osobitý a zachovává charakteristické znaky své tvorby. Přestože se jedná o nejvyspělejší Francouzův snímek, kvalitativně za těmi předchozími bohužel zaostává. (21.09.2008)