Světla v soumraku

Sledovat Světla v soumraku je o nervy. Člověk neví, jestli by hlavní postavě pomohl, nebo jí raději nafackoval. Ostatně se to týká i všech ostatních postav. Dělá si Kaurismäki srandu z diváka i v ostatních filmech? Nevím, bylo to moje první setkáním s panem režisérem a jsem z toho docela rozvařený. Kamenné, bezúsměvné obličeje postav, zvracející ze sebe po minutovém rozmýšlení holé stupidní věty; téměř nerozeznatelné jaro od podzimu; deprese na každém kroku; nejčernější humor, co si vůbec dovedete představit; statické, pečlivě komponované záběry; písničkový soundtrack tak starý, že vůbec netušíte, z dob které světové války pochází atd. Mazééééc! (25.05.2007)

Klasika, Kaurismäkiho hrdina je alkáč s mastnými vlasmi , ktorý má jedny topánky a tie obúva k saku i k rifličkám . Cigy si šúľa a žije v cimre á la komančovská éra nábytok a ten je ešte ku všetkému poskrovný , takže ked sa dostane do basy , alebo do nočného útulku , vychádza to narovnako . Do toho si predstavte chladné rána či večere , bagry a plechové kontajnery , a depka jak sviňa . Takže ked sa budete cítiť fakt mizerne , že vám nič nevychádza v živote , tak si pustite toto a hned si to chodte hodiť . (20.05.2010)

Jediným Kaurismakiho filmem, který jsem dosud viděl, byl MUŽ BEZ MINULOSTI a v tom byl můj problém. Čekal jsem totiž něco podobného, ale SVĚTLA V SOUMRAKU jsou tak jiná... Bohužel mě nezaujal příběh a o hlavní postavě ani nemluvím. Po velkou část projekce jsem se víceméně nudil a jak to skončí, mi bylo nakonec jedno. Škoda, potěšila alespoň jedna vydařená hláška, rocková píseň (zpívaná živě) a cameo Kati Outinen, ale jinak velké zklamání... (12.01.2007)

Bol som zaskočený ako skoro ten film skončil. Nie že by bolo potrebné ku všetkému, čo sa dovtedy udialo, ešte niečo dodávať, ale v prvom momente ma to zarazilo... Muž bez minulosti sa mi páčil oveľa viac, hlavne teda ponúkal viac. Že sú Svetlá v súmraku výborne natočené, to pozná aj lajk, ale príbeh sám ma až tak neoslovil - pohybuje sa niekde medzi realizmom a pitoresknosťou a ja akosi neviem, čo si mám o tom myslieť. (27.09.2007)

Po filmu Juha teprve druhé setkání. Opět nádherně groteskní a tragické zároveň. Záměrná jednoduchost, zobrazující charakterovou odlišnost zúčastněných, monotónní až robotický Koistinenův projev a zdánlivě absurdní dialogy. I to je v mých očích ta správná filmová cesta, v podání Kaurismäkiho rozhodně. Nabízí zde vynikající obraz antihrdiny, který jakoby předem počítal a souhlasil se vším, co se kolem něj děje, stává se z něj živý obraz i zrcadlo svého okolí, v němž se mísí zrada a lidská pomoc. (23.07.2017)