Příběhy ze Zeměmoří

Na první pohled se "Příběhy ze Zeměmoří" jeví jako nejslabší titul vzešlý od renomovaného Studia Ghibli, což ovšem spíše dokládá vysoké nároky, které diváci vůči snímkům uvozeným modrým logem Totora mají. Snímek debutujícího syna Hajaa Mijazakiho na jednu stranu má zcela jednoznačné nedostatky, které vyplývají z nepříliš vhodného způsobu adaptace. Děj snímku se opírá především o třetí ze čtyř knih ze série Zeměmoří, ale zatímco předchozí původní snímky i adaptace Studia Ghibli šetrně spojovaly úvod vyprávění s profilací světa a jeho zákonitostí, což fungovalo především díky svázání světa s hlavní postavou, zde až cca do poloviny snímku vlastně není jasné, kdo je hlavní figurou, ale ani se nepodaří pospojovat jednotlivé roztroušené střípky představovaného světa. Další spíše už potencionální překážku představuje fakt, že se jedná o nejponuřejší snímek Studia Ghibli. Předchozí tituly studia pracovaly se světy v základu pozitivními nebo s jasně vystavěným dualismem. "Příběhy ze Zeměmoří" právě kvůli nedostatečné profilaci postav a světa naproti tomu až do poslední třetiny skýtají pouze naprostou bezútěšnost. Na druhou stranu lze film vnímat jako dobově reflektivní počin, kterým studio Ghibli podobně jako v případě "Šepotu srdce" tematizuje určité aktuální téma v jádru japonské společnosti, respektive její mládeže. Zdejší dualita světla a tmy a ústřední motiv strachu ze smrti či pomíjivosti, který zcela sžírá postavy a zbavuje je jejich duše, silně rezonuje s dobovým problémem společenského fenoménu NEET a hikikimori, tedy části mladé generace, která se nezapojuje do společnosti a bezcílně setrvává doma. (01.12.2012)

Skvělá hudba, skvělá animace a ještě lepší příběh, ale pár vad na kráse se tady najde a díky nim musím snížit hodnocení. Ale i přes to jsem si parádně užíval tenhle snímek. Prostě jablko nepadlo daleko od stromu a věřím, že jeho další film už bude pětihvězdičkový, protože se určitě poučí ze svých chyb. (23.12.2008)

Na IMDB má Gedo Senki nepříliš dobré hodnocení a tak jsem k tomuto filmu přistupoval s jistými obavami, které naštěstí film dokázal rozptýlit. Předloha (kterou jsem nečetl) od Ursuly K. Le Guinové dle všeho dostala značných změn v příběhu a ten se tak stal něčím jiným. Samotná Guinová se prý vyjádřila:"Není to moje kniha. Je to Váš film. A je to dobrý film." Ač to od ní klidně mohla být pouhá slušnost, já budu s touto větou souhlasit. A jelikož IMHO není mnoho lepších fantasy filmů, dávám s klidem horší ****. (12.07.2007)

Štúdio Gibli znova prekvapuje. Najväčším zadosťučinením považujem fakt, že knihy Ursuly K. La Guinovej o Zememorí moc nemusím. Čítal som prvú trilógiu a že by som bol s toho nadšený sa nedalo povedať. Pričom sa mi ten nápad celkom pozdával. Ale nikdy som si k tomu nenašiel cestu ako mnohý iný fanúšikovia. Mijazakiho syn, ale vytvoril veľmi pekné dielko odrážajúce tú najlepšiu možnú animátorskú techniku, ktorou je toto štúdio preslávené. Pekne vykreslené charaktery, atraktívne prostredie a výborná hudba. To všetko spôsobuje, že film má pekné tempo, a presne ten správny nádych dobrodružstva, ktorý mi u knihách chýbal. Ak dakedy Otec Mijazaki skončí s filmovaním, tak jeho syn ho náležite zastúpi. Možno nie úplne dokonalé, ale to mi je jedno. Tales from Earthsea sú peknou poctou vážnejším druhom fantasy, v ktorom je odrazený skutočný ľudský boj. Posledná polhodina, kedy sa hlavný hrdina Arren snaží poraziť svoj strach zo smrti je krásne vygradovaný a spôsobujúci potrebnú katarziu. Bravo. (29.09.2013)

Ursulu K. LeGuin, podle jejichž knih o Zeměmoří to je natočený, mám moc rád, i když je pravda, že s jejími fantasy příběhy moc zkušeností nemám (četl jsem zatím jen Vydědence, vynikající Levou ruku tmy, Smrtonosné sny a pár básní a povídek), ale tenhle příběh je docela fajn. Japonské animaci se zřejmě nedá nic vytknout a i příběh, ač nijak oslnivý, zaujme hlavně svým odkazem a takovým tím dobrým a uspokojivým pocitem, co po zkouknutí zůstane. Současná filmová fantasy je až na „bombastickou“ vizuální stránku často dost plochá a vyprázdněná, u Gedo Senki sice jsou draci, kouzla, čarodějové a čarodějnice, i ten boj s vnitřním zlem, děj je sice dost pozvolný, ale ten OBSAH, to něco, co mě polechtá a zahřeje uvnitř hrudi, tam dost cítím. A možná proto, že se mě to nesnažilo opít tím vizuálním rohlíkem, se mi to dost líbilo, a rád se k tomu zase někdy vrátím. (21.04.2009)