Billy Elliot

V Billym som si našiel kúsok seba (a určite niesom sám), akurát mi nenarástla taká držka. Billy to púšťa von a ja si vravím "yes to je ono, daj mu, stoj si za svojím", lebo viem že v jeho veku som to nedokázal aj keď som chcel. Billy Elliot je darček od Daldryho pre všetkých ktorí nezabudli, aké to bolo keď sa nás dospeláci pozerali zhora. (18.11.2005)

Made in Britain:) Výborný hudební snímek o snu jednoho malého, ušatého kluka, který se svou pílí a vytrvalostí zapříčiní, aby se stal skutečností. Herci úžasní, od debutujícího Jamieho Bella, který se stal jedním z nejzářivějších britských talentů, přes Julii Walters, až po Gary Lewise. Nejvíce Billyho podporuje kamarád Michael (ach jo, chudák kluk:) a učitelka baletu. Výborný scénář, hudební stránka i obsazení dělají z Billyho Elliota jeden z nejlepších britských filmů. Jako by jich už tak neměli dost:) (01.11.2008)

Stokrát omletý príbeh o odopieraní spoločenských konvencií? Chlapec tancujúci balet? Može toto niečím zaujať? Samozrejme, treba byť výborný režisér, mať v zálohe niekolko geniálne premyslených scén a dodať postavám uveritelnosť a psychologickú hlbku. Potom veríme postavám predom určený vývoj a prežívame ho naplno s nimi. Prostredie si lepšie Daldry ani vybrať nemohol, všetko tu posobí ešte emocionálnejšie. Najlepšie je podla mňa zahraná postava Billyho otca. (25.09.2007)

Billy Elliot je nezávislý film přímo prodchnutý indie esencí. Asi tak prvních 30 minut mi přišlo geniálních a říkal jsem si, že něco tak zajímavého a zároveň skvěle natočeného jsem už dlouho neviděl. Pak se to poněkud zvrtlo, to když se objevily takové scény, kdy se spolu dva lidi začnou prudce a sprostě (feck off!) hádat, jeden dá druhému facku a pak se okamžitě usmíří... Celá druhá půlka filmu pak byla až zbytečně schematická, předvídatelná a naplňovala klišé daného žánru, nicméně stále mě snímek dost bavil. Poslední scénu pak ale považuji za naprosto zbytečnou až nevhodnou tečku, která docela výrazně kazí dojem z konce. (06.07.2010)

Billy Elliot mě psychicky rozšrotoval takovým způsobem, že jsem se poprvé v kině styděl za své emocionální projevy. Plakal jsem snad půlku filmu. Připomínalo mi to krásně natočenou psychoterapii... Překrásný příběh dospívání a sebeuvědomování anglického kluka dost možná více osloví mužskou část populace; vskutku neznám lepší snímek o vztahu syna k otci, o boji s konvencemi a předsudky. Prostě jsem v Billym našel kus svých dilemat a potlačovaných bolístek. Famózní kousek po všech stránkách, funguje jako decentní sociální komedie alá Do naha, jako osobní i společenské drama, i jako sladkobolný balšám na duši... (16.02.2004)