Paprika

He? To už je konec? To to rychle uteklo! Zmatek? Ale i sny občas dávají smyl, ne? Jen ho stačí najít :-) Povedený snímek, s kvalitním doprovodem, charaktery i "příběhem". Ale trochu mi příjde, že nám bylo něco utajeno. Je to zvláštní film, ale tak jiné snad ani Kon netočí -_^ Trochu těžko se hodnotí, ale určitě si z něj odnesete nějaký dojem, nějaké zážitky, nějaký pocit. (13.03.2010)

Satoshi Kon konečně přivedl svůj osobitý styl k dokonalosti. Přechody mezi realitou a sny působí v Paprice nejpřirozeněji ze všech jeho filmů, příběh je opravdu vypilovaný a podařilo se mu zvládnout dokonce i obvykle nejslabší složku jeho tvorby - animaci postav. Na těch sice pořád poznáte, že pochází právě z pod jeho štětce, ale už to nejsou ty ošklivé obludky z Perfect Blue nebo Tokijských kmotrů a široká paleta barev dělá z Papriky opravdu hodně koukatelnou záležitost. Samotnému příběhu by sice šlo vytknout, že v některých pasážích docela ztrácí dech a i hlavní zapletka by mohla být trochu výraznější, jakmile ovšem ve vzduchu "zabliká" ústřední hudební motiv a Paprika začně přeskakovat mezi sny a realitou, nic víc už neřešíte a jenom se necháváte unášet touhletou prvotřídní snovou podívanou. (01.08.2007)

Zatím asi nejpochopitelnější Kon, kterého jsem viděl. Dost by mě zajímal původní scénář, který byl pro komplikovanost přepsán. Není to tak, že mám radši zmatek, ale řekl bych, že je tu nakouslá další linie, která nikam nevede, a která by dodávala další rozměr. Ale také je možné, že tam je, a já jsem jí nebyl schopný celou pochytit. Prostě Kon :-) Jinak mě nejvíc potěšila skvostná animace a na pochody za Hirasawovy hudby bych se byl schopný zhypnotizovaně dívat celé hodiny. (28.03.2009)

Vodopád fantazie a ztřeštěných nápadů, originalita na každém centimetru čtverečním, zábavný kolotoč, animace překračující hranici dokonalosti... Ale má to své ALE - chybí mi tady to, co jsem si zvykla v anime vídat, a to jsou dobře napsané postavy. Nebo spíše postavy, s kterými se (třeba i přes ne zrovna ideální charakterové vlastnosti) sblížíte, připadají vám jako dobří kamarádi, máte pocit, že je znáte. Papriku ale sledujete tak nějak z povzdálí a i když je rozjuchaná až hrůza, čiší z její prezentace chlad. O to životnější mi přijde odtažitá Atsuko, u které mám ale problém s jejím milostným procitnutím, ke kterému po celou stopáž v podstatě nic nesměřovalo. Prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe (jedna milá výtahová scéna na tom nic nezmění). No a poslední výtka směřuje k samotné prezentaci snů, které samy os obě chápu spíše jako výlet do temného lidského podvědomí a proto bych čekala v jejich prezentaci spíše věci nepěkné či aspoň blíže realitě (ano, sny bývají velmi nereálné, ale rozhodně se mi nikdy nezdálo o rozjuchaném průvodu hraček, barevných zvířátek apod. ,obecně ten průvod mi asi trochu zničil zážitek z Papriky). Nelze nezmínit geniální hudbu. (26.12.2007)

Další krásná ukázka toho, že Japonci prostě umí natočit vážný a zajímavý film, který má myšlenkový přesah, a to všechno s tím, že se jedná o snímek animovaný. Nikdo jiný to nedokáže tak dobře jako oni, jako kdyby ve světě stále panovalo přesvědčení, že animace je hlavně pro děti. Japonci tu vlajku nesou statečně a pevně a naštěstí se k nim přidávají další. (07.07.2015)