Paprika

Kde čmuchali bratři (dobře, tak teď už jenom sourozenci, když se Larry nechal předělat na ženu) Wachowští po nápadech při vytváření Matrixu, bylo po zhlédnutí vynikajícího Ghost in the Shell už všem jasné. Ale že by i Nolan loupnul okem při psaní Inception po nějakém japonském anime? Dosti možno. A dosti možno to mohla být právě Paprika, která má v prvé řadě precizně vybroušený soundtrack, jenž je kapitolou sám o sobě, dále vrstevnatý detektivní příběh, v němž jsem se nejdříve trochu ztrácel, ale tak po první čtvrthodině mi všecko cvaklo do sebe a užíval si snímek na plné obrátky, a spád, jenž vám nedá... spát. Ach jo, kéž bych měl ve snech také Papriku! *fňuk* (26.11.2011)

První hodinu vynikající thriller udržující diváka v neustálém pocitu nejistoty, co je reálné a co je sen. Navíc vybízí k zajímavým otázkám - chtěli byste své sny sdílet s někým jiným? nechali byste do nich někoho nahlédnout? a co když by se vás nemusel ptát? Závěrečná půlhodina, kdy se všechny sny slejí dohromady, ale naneštěstí úplně nevysvětluje, jak se to celé děje a k čemu to bude padouchům dobré. Inu na sny se holt logika aplikovat nedá. (25.07.2010)

Zajímavý námět, který je bravurně zpracován. V klasicé animaci japonci naprosto dominují, protože jejich animáky jsou na té nejvyšší úrovni jak po stránce umělecké, tak po stránce technické. Škoda jen, že nemá Paprika poutavější příběh a zajímavější závěr, protože film sice výborně funguje, ohromuje imaginací svých tvůrců, ale nikdy vás opravdu nevtáhne, tak jako jiné anime. (23.05.2011)

Vodopád fantazie a ztřeštěných nápadů, originalita na každém centimetru čtverečním, zábavný kolotoč, animace překračující hranici dokonalosti... Ale má to své ALE - chybí mi tady to, co jsem si zvykla v anime vídat, a to jsou dobře napsané postavy. Nebo spíše postavy, s kterými se (třeba i přes ne zrovna ideální charakterové vlastnosti) sblížíte, připadají vám jako dobří kamarádi, máte pocit, že je znáte. Papriku ale sledujete tak nějak z povzdálí a i když je rozjuchaná až hrůza, čiší z její prezentace chlad. O to životnější mi přijde odtažitá Atsuko, u které mám ale problém s jejím milostným procitnutím, ke kterému po celou stopáž v podstatě nic nesměřovalo. Prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe (jedna milá výtahová scéna na tom nic nezmění). No a poslední výtka směřuje k samotné prezentaci snů, které samy os obě chápu spíše jako výlet do temného lidského podvědomí a proto bych čekala v jejich prezentaci spíše věci nepěkné či aspoň blíže realitě (ano, sny bývají velmi nereálné, ale rozhodně se mi nikdy nezdálo o rozjuchaném průvodu hraček, barevných zvířátek apod. ,obecně ten průvod mi asi trochu zničil zážitek z Papriky). Nelze nezmínit geniální hudbu. (26.12.2007)

Už při geniální titulkové scéně jsem věděl, že Paprika se mi bude líbit (mimochodem, ty Prázdniny mi bleskly hlavou hned :)). Snová jízda, která celkem povedeně popisuje opravdové snění či noční můry. Všechno na sebe navazuje, všechno má myšlenku. A ta hudba... parádní. Tempo ke konci mě přikovalo festově. Netušil jsem, že mě někdy nějaké animované Japonsko takhle vtáhne. Cesta do fantazie k tomu měla blízko, ale Paprika jí převálcovala. (25.09.2010)