Once

Toto je příběh, jako by ho napsal sám život. Já dokonce věřím, že ho z větší části, až na některé "roztomilé" detaily a značnou idealizaci, i život napsal. Nebo nějaký podobný. Život mnohdy píše tuctové příběhy. V našich končinách skoro pořád. Proto chodíme do kina. Na věci, které život nenapsal. Příběh Once, bych si asi užil a procítil, jen kdybych si s Irglovou či Hansardem byl blízký. Ale upřímně - jsou to cizí lidé, třebaže působí sympaticky. Nic zlého jim nepřeju, ale tenhle film mě úspaval. Ani písně, které v něm zazněly, nejsou můj styl. A herci mi před kamerou připadali napjatí, neuvolnění. Pak se těžko hodnotí kladně. (25.08.2008)

Scénář: John Carney .. Po jedné za Glena, za Falling Slowly, za přirozenost, za lehkost, za opravdovost, za Markétku !! Hmm, to už je sice obhajoba na šest hvězd, ale jedenkrát za čas si tento milý, neviditelný bonus prostě něco tak neskutečně zdařilého zaslouží.. "miluji tebe" 100%. (31.10.2007)

Miluju filmové umění. Existuje ale ještě něco, co je pro můj život ještě důležitější. Je to hudba. Velmi mi pomáhá v těch nejtěžších chvílích, také hřeje a těší v těch dobrých. A tak nemám jinou možnost, než Once prostě milovat. Film sám o sobě stojí na jednoduchém ale krásném příběhu. Důležité však je, že všechny filmové postupy se zde podřizují hudbě. Snímek je důkazem toho, že když se sejde velký talent, kytara a klavír, může vzniknout něco tak přirozeně krásného, jako hudba k filmu Once bez diskuzí je. Nejsilnější scénou filmu pro mě je ta, kdy si jdou oba hlavní představitelé jen tak zahrát do obchodu s hudebními nástroji, přičemž vyluzují takovou krásu, že mi naskakuje husí kůže, jen na to vzpomenu. I přesto, že to samozřjemě měli nacvičené, působí těchto pár minut velice přirozeně, což je dokladem toho, že pravé umění je čisté. Nedá se napodobit, ano očůrat, musí Musí prostě vyvěrat. A to je zde krásně vidět. (14.03.2008)

Tohle je muzikál v pravém smyslu slova. Hudba je součást děje, respektivě film je součástí skvělého hudebního představení. A nechápejte mě špatně, opravdu hodontím film a ne soundtrack. Once je snad nejvěrnějším zobrazením reality minimálně v rámci romantického žánru. Žádná velká gesta, žádné přehnané reakce, vše se poměrně svižně odehrává v komornějším duchu. Ke konci je dokonce poznat, že Once není výtvorem američanů, což je v tomto případě výrazné plus. Celému melancholickému pojetí to dodá to správné vyvrcholení, tělu diváka zase naopak husí kůži. Vrcholem filmu je scéna v nahrávacím studiu, kdy v potemnělé atmosféře Markéta poprvé předvádí své schopnosti skladatelky a textařky. Po ní už film jen dojíždí do rychlého a nezvratného konce. (16.03.2008)

Nenápadný príbeh o dvoch nenápadných ľuďoch ktorých osudy rozpráva a tvorí hudba. Hudba to je 90% tohto filmu a zvyšok tvoria minimalistické diaógy, všedné exteriéry a interíery írskeho mesta. Proste všetko je jednoduché a preto tak uveriteľné a skutočné. Príbeh je to samozrejme o láske avšak znova, nieje to žiadna slzotvorná-srdervúca romanca, ale opisuje vzťah dvoch ľudí tak, ako to už v živote chodí. Bez nejakého prikrášľovania. Presne toto je ten prípad, kde menej znamená viac a režisér z toho naozaj vyťažil veľa. Sladkým tento film robia práve prenádherné skladby, ktoré vás prinútia nedýchať a hltať každý tón a slovíčko. Človek by až mal chuť zobrať gitaru a vyraziť do Dublinských ulíc a tam osamotený hrať a spevať. Heh...na gitaru neviem, svev mi tiež príliš nejde, tak si aspoň občas pustím nejakú peknú pesničko z toho krásneho filmu :) (10/10) (02.06.2009)