Once

Do chvíle než Glen Hansard s psíma očima skuhrá o sex s Markétou Irglovou jsem měl snahu ten film brát vážně. Od toho okamžiku je jeho pohled na svět, jeho pohled na vztah, na seznámení, na hudbu apod. něčím pro mě neznámým a příliš vzdáleným. Markéta Irglová je Češka a to je vysloveně její jediná přednost, protože hereckým projevem ani zpěvem mě nedokázala okouzlit natož zaujmout. Glen Hansard je od prvního okamžiku stupidní postavou se stále stejným pohledem. Romance o nich mi nepřijde romancí, nepřijde mi ničím emočně plným, zajímavé nebo překypujícím. Přijde mi to jako chladné setkání dvou lidí, kteří si myslí, že mohou mít jeden druhého a ignorují vše ostatní a v okamžiku, kdy si to uvědomí se jeden druhého vzdají. Asi jsem příliš chladný proti nezávislé tvorbě, která je z filmu tak patrná, ale co mě má okouzlit, když herci jsou toporní, příběh je kýč a hudba, až na pár výjimek, mi přijde jako anglický, český popř irský folklor, který mě nebere? Hodně lidem se to bude líbit, proboha proč by také ne, je tam Češka, mluví se tam česky(což je super :)), je to romantické a jsou tam písničky. Jo a abych nezapomněl ještě to dostala Oscara za Falling slowly. To může stačit někomu, ale ne mě. (20.03.2008)

Pěkný, ale pro mne až příliš obyčejně natočený příběh o vztahu dvou muzikantů - pouličního kytaristy a příležitostné klavíristky. Velká část příběhu je vyprávěna prostřednictvím slov Hansardovy muziky. Píseň Falling Slowly je ovšem opravdu parádní kousek a zůstává mi znít v uších na hodně dlouho. Mínusem je neherecký projev většiny herců. Oscarový song Falling Slowly: https://www.youtube.com/watch?v=k8mtXwtapX4&ab_channel=GlenHansardVEVO (30.10.2009)

S Once mám vyrovnanou bilanci - nic jsem od tohohle filmového kousku nečekal a nic jsem od něj taky nedostal. Snad mě jen překvapilo, i když jsem v zásadě něco takového předpokládal, jak moc je ten film ve srovnání s nadšenými komentáři banální, malý a amatérský. Spokojenost s Once z převážné (drtivé?) míry souvisí se schopností ocenit a přijmout hudební složku filmu, na které je film založený. Scénář je minimalistický, dialogy triviální, herecké výkony v mnoha případech, jak to slušně nazvat, prkenné. Nejde o to, že film využívá neherců, jde o to, že tito neherci nemají ani minimální předpoklady k herecké práci - a platí to mimo jiné i pro Irglovou v hlavní roli. Shodou okolností jsem těsně před Once viděl Zloděje kol, kde se v převážné většině rolí objevovali neherci včetně představitele hlavní postavy, ale rozdíl v kvalitě byl propastný. Hudba ve filmu mě míjí velkým obloukem, a tak zůstala jen ta filmová stránka, která je pro mě obtížně stravitelná. Milostná story je obehraná, jednoduchá a i v té jednoduchosti si zahrává s kýčem. Jako je možné založit pověst filmu na skvělé výpravě a špičkových tricích, je možné jej založit i na nezávislosti, všednosti a "čistotě". Once je snímek, kde je v zásadě možné použít jakékoliv hodnocení podle přístupu k použité hudbě a tématu. Mých 25 % celkového dojmu je pochopitelně jedním z extrémů a protipólem k nadšeným nekritickým komentářům a pětihvězdičkovým nadílkám. Objektivní pravda bývá někde mezi, nemůžu se nicméně zbavit dojmu, že Once je výrazně nadhodnoceným kouskem. (25.08.2008)

Hear the sirens call me home... Irský zázrak kolonizuje srdce diváků po celém světě. Příběh, kterým žijete. Příběh, který žijete. Příběh, který zpívá slovanská víla Markéta Irglová a irsky ryšavý písničkář Glen Hansard. Prostý, ale mezi strunami skvostných písniček The Frames napnutý skvost s ryzími charaktery. Průzračná čistota jímá v kytarovém hřmění i něžném pianu, drtí v pohledu i zaváhání. V tom, co zůstává nevyřčeno, i v tom, co je řečeno, ale ztraceno- bez překladu. Zrádně se vzpírá škatulkám muzikálu i hudebního filmu, tahle vokálně-instrumentální romance, kde jiskra přeskočí někde mezi první a druhou slokou prvního společného muzicírování. Síla Once je i v atributech vzdálených od notové osnovy. Buduje atmosféru zcela mimoděčně, nezáměrně,díky dublinskému geniu loci, který spojuje poutníky a město v jeden poetický vesmír. Pak přijde konec. Jako ležet v ledovém horské říčce, nechat sebou proudit molekuly vody a cítit, jak voda odplavuje všechen balast, všechny zbytečné nánosy, všechno umělé, všechno, co tíží. A najednou se po celém těle rozlévá nádherné, všeobjímající teplo...... Málokdy se mi přihodí, že se mi zároveň do očí kradou slzy a na rty úsměv... ONCE upon a time. (I napodruhé:) 85% (06.10.2007)

Příjemný malý film, kolem něhož se utvořila velká bublina, jež nutí hledat mouchy tam, kde nejsou. // Příběh dvou osamocených bytostí, které mají společnou vášeň - hudbu. Oba jsou zlomeni z minulých vztahů a přesto mezi nimi vznikne něco krásného... krásného a nenaplněného. // Za několik dní se Johnu Carneyumu podařilo vytvořit emotivní a důvěryhodný příběh. Jak se říká, za málo peněz hodně muziky. Tady to platí dvojnásob. Alespoň jednou. (26.03.2008)