Rinda Rinda Rinda!

Mám rád filmy zo školského prostredia. Hudba, baby, rock ´n ´roll a daždivé počasie. To je moje. Jamašita mi po dlhej dobe ulahodil. Netlačí na pílu. Je civilný. Nemá potrebuje byť prehnane umelecký alebo vtipný. Je len pozorovateľom. Ústredná štvorica bojuje o možnosť vystúpiť na školskom umeleckom festivale a hoci to nemá doslovné myšlienky, tak vo filme môžeme badať akýsi smútok súvisiaci z odchodom zo školy, ktorý je nevyhnutný. Taká tá spomienka na prvé lásky, neisté vyznania, konflikty medzi spolužiakmi, priateľstvo, rebéliu a túžbu niečo dosiahnuť sa tu v rôznych aspektoch zobrazuje. Niekedy silnejšie. Inokedy slabšie. Nie dokonalé, ale rozhodne príjemné. (16.03.2018)

Stejně jako Swing girls mě ani Rinda Rinda Rinda! moc nebavilo, přišlo mi jakoby se tam téměř nic nedělo a zábavnost veškerá žádná a co se týká nějakýho hudebního zpestření, tak to se vlastně pořádně konalo až při úplným závěru, kdy to tam holky docela rozjely s tou písničkou Rinda Rinda Rinda, která se zprvu ve filmu zdála nemelodická a nudná, ale pak to bylo docela dobrý, ale osobně stejně řadim daleko víš Waterboys nebo Sumo do sumo don't, kterým se tohle zábavností a pohodovostí nemůže vyrovnat (17.05.2009)

Určitě to není "špatný film", ale k vyloženě "dobrému" to má u mě poměrně daleko. Co se musí uznat, je, že i když Linda skoro totálně postrádá děj, tak jsem u ní vydržel od začátku do konce bez toho, abych koukal po hodinách. To je koneckonců jeden z hlavních kladů filmu, i když zpracovává velké nic, nějak dokáže nenudit. Velké čekání na něco nás ke konci odmění velkým finále, které mě opravdu rozehřálo, ale přecijen, 2 hodiny čekání na velký závěr si nezaslouží knedlíků pět. Čtyři budou stačit. (30.09.2007)

Linda Linda Linda (リンダ リンダ リンダ) je filmem, který napsal i natočil pan Nobuhiro Yamashita a je pojmenován po songu "Linda Linda " od Japonské Punckové bandy z 90.let "The Blue Hearts". Samotný film je celkem zdlouhavý a více méně postavený pouze na jedné již zmiňované písničce, která film díky horším hereckým výkonům a hluchým místům ve filmu nezachrání, na druhou stranu mě některé scény pořádně rozesmály a zvučný soundtrack se k filmu hodil. O trošku slabší než Swing girls. Malé zklamání. 65 % (26.07.2010)

Mám velice rád japonské filmy s výrazným hudebním podbarvením, ať už se jedná třeba o rozverné Swing Girls, melancholickou Nanu či hloubavá dramata od Toshiaki Toyody. Také mám rád sličné asijské středoškolačky v krátkých sukýnkách a s podkolenkami :-) A Linda Linda Linda! je svěží japonsko-korejský hudební kousek s dívčím kvartetem ve školních uniformách v ústřední roli. Holky jsou velké sympaťačky, kterým jsem z plna srdce držel palce, ať se sehrají a na školní japonsko-korejské kulturní exhibici to se zápalem pěkně zostra rozbalí v tradičně skvělém finále, jež mi připravilo nečekanou erupci emocí. A ze snímku přímo čiší křehkost a pohoda, že mi nezbylo, než si spolu s hrdinkami zvesela zařvat: "Like a rat, I want to be beautiful. Because there's a beauty, that can't be photographed. Linda Linda! Linda Linda Linda!", a druhý den si dát repete :-) Slečny zpívají asi falešně, ale poslouchá se to skvěle. Poté, co jsem měl díky Febiofestu možnost Lindu zhlédnout v kině a každou skladbu z třípísničkového soundtracku slyšel snad stokrát, musím hodnocení tohoto půvabného a citlivého filmečku zvýšit opět na plný počet. A hýbat s ním už nebudu. Kei, Son, Kyoko a Nozomi si to ode mne zaslouží. 9/10 (15.11.2006)