우리들의 행복한 시간
Maundy Thursday
Obsahy(1)
Yu-jeong a Yun-soo jsou mladí lidé, jejichž minulost vyplňuje jedna tragédie za druhou. Yu-jeong se díky tomu stala arogantní a bezcitnou, což obrací nejen proti svému okolí, ale hlavně proti své matce. Vrcholem jejího zármutku je však nechuť ke svému životu, který se již několikrát pokusila neúspěšně vzít. Oproti ní se Yun-soo protloukl velice smutným dětstvím, našel si dívku a snažil se žít šťastně. Jenže nevydařená loupež a nehoda při ní ho dostane za mříže, kde vyčkává na vykonání rozsudku smrti. Tyhle dvě nešťastné duše k sobě svede příbuzná Yu-jeong, která coby jeptiška pomáhá ulehčovat trestancům pobyt ve vězení, než nadejde jejich čas. Od tohoto prvního seznámení musí oba ujít velký kus cesty, aby opět našli sílu a chuť do života a společně si přiznali, že smrt není to jediné co jim pomůže ve spasení… (t_gon)
(více)Recenze (63)
Zajímavé drama, které ale (u mě) doplatilo na přílišnou délku. Kdyby to bylo trochu zhuštěnější, tak bych tomu asi dal i 4****, takle jsem se občas i nudil. A ani jeden z hlavních hrdinů si mě moc nezískal, což také nepomohlo. Stejně jako to křesťanství. Skoro se za sebe stydím, když to má 89%, ale mě to prostě moc nesedlo:) ()
Tenhle film neni smutny, je prekrasny, ciry jako kristal, ktery jen jednim ladnym pohybem otevre veskerou bolest, kterou v sobe clovek hluboko schovava a potlacuje. I tu, o ktere sam ani netusi. Neni to film, kvuli kteremu by se melo brecet, je to film, ktery otevre srdce a popusti uzdu emocim kazdeho jednotlivce zvlast. Donuti cloveka premyslet o sobe samem, a ten pak breci kvuli tomu, co sam citi uvnitr sebe proto, ze brecet chce, proto, ze se citi jako ten nejvetsi mizera pod sluncem a micha vlastni pocity zoufalosti se sebelitosti a vycitanim si vseho, na co si v ten moment vzpomene. Our Happy Time je stejne silnym zazitkem jako byl pred rokem April Snow, ktery se svou syrovosti zarizl do srdce podobne jako posledni slza Urideului haengbokhan shigan zastavila na okamzik cely svet. 10/10 ()
Úžasný příběh, skvělí herci - hlavně nezapomenutelný Dong-won Kang a dokonalý závěr. Nezapomenutelná scéna je návštěva Yu-jeong u své matky v nemocnici, to mělo grády. Ale - jako starý rejpal mám to jedno "ale". Prostředí ve věznici, vztahy mezi vězni, chování vězňů k dozorcům a naopak mi přišlo velmi, ale opravdu velmi nereálné. Ve věznici (a kór v korejské, mužské) jsem nebyla, ale snad i z ústavu šlechtičen by ty záběry byly víc akční. ()
Film mě celkově bavil, ale něco tomu chybělo, po celou dobu měl tak 70% celkem takový dobrý korejský film, ale spoiler! když Yun-soo řekne "Já už nechci zemřít, chtěl bych žít navždy i mezi těmito zdmi" (Necituji doslovně), celý film dostal nový spád i já jsem ho začal pozorněji v napjetí sledovat a konec mě opravdu nějakým způsobem zasáhl. 90% ()
Po dlouhé době film, který mě totálně emocionálně vyždímal. Na konci filmu se mi ztáhlo hrdlo a oči zvlhly. Příběh vypráví o na první pohled zvláštní dívce a poukazuje na fakt, abychom neposuzovali člověka na první pohled. K motivaci jejího frackovitého, vzdorovitého chování se dostaneme až později, pomocí flashbacků. Obdobně to je i u (na přání tetičky) jí navštěvovaného mladého vězně. Velice se mi líbila stylizace sluncem přepálených obrazů, atmosféra deštivých dnů a kouzlo padajícího sněhu. ()
Reklama