Žízeň

Podobně závažné etické otázky ("co lze učinit v dané situaci?") jako ve své trilogii o pomstě, řeší Park i ve svém posledním snímku. Hned z několika důvodů je to obtížnější odhalit a docenit. Jednak je potřeba si všímat jak se postupně film více a více noří do různých žánrů (neboť na začátku se tváří jako běžná festialová artovka, od níž by se v zásadě motiv upíra, který je navíc knězem, dal odpárat), přičemž je ještě potřeba být nalazen na fakt, že od komedie, přes horor k dramatu se to dá stihnout během pár vteřin. Morální dilemata se ke všemu nikterak neprojevují v dialozích, který je ostatněš minimum, a je třeba je vyčíst z jednání a hereckého projevu hlavního hrdiny. V technicky podmanivém, opojném a zároveň zneklidňujícím balení (kde se často prostopují techniky navozující napětí mezi digitální opulentností snímání a realistickým přístupem) se odvíjí drama o vztahu lásky a etiky u bytostí, které nejsou ani lidmi ani zvířaty. (07.07.2009)

Už skutečně velmi dlouho nepřišla na filmová plátna upířina, která by na už ze všech možných stran provařený žánr nahlížela takto originálně a zároveň při tom využívala prakticky všech důležitých úpírských schémat. Chan-wook Park žánr nebourá, on se na něj prostě jen dívá trochu jinak. A dělá to způsobem který sice skutečně místy působí trochu roztříštěně a snad i zdlouhavě, ale celkově je právě tou roztěkanosti docela slušně podtrženo kouzlo filmu, ve kterém se zběsile skáče po žánrových variacích a stylech, aniž by se nějak výjmečně vzdálil od hlavního tématu... a aniž by byť jen na chvíli přestal jak prohlubovat příběh a postavy, tak i velice dobře bavit. 9/10 (06.12.2009)

Tohle je vítězství stopáže nad obsahem i formou, protože to je prostě příliš zdlouhavý, přitom potenciál příběhu i temnej styl jakým to je odvyprávěný mohl přinést do upírskýho žánru něco novýho a neokoukanýho, což se vlatně asi i stalo, ale je to tak rozplizlý do 133 minut, že to nedokáže držet atmosféru a rozpadá se to na dobrý pasáže, který baví a na pasáže, u kterých se člověk nudí. (15.11.2009)

Nechci znít kacířsky, ale ačkoli je Bakjwi asi tak stokrát lepším a nápaditějším filmem než Stmívání, u druhého jmenovaného jsem se bavil víc. Sice na jeho účet, nicméně aspoň něco. Žízeň je pro mne přesně tím typem filmu, který míchá žánry tak zběsile, že se jejich efekt nakonec nenásobí, nýbrž totálně ruší. Na spoustu lidí to evidentně funfuje, na mne bohužel ne. Zaujalo mě až asi posledních čtyřicet minut, které to vytáhly na tři hvězdy. (15.11.2009)

CITÁT - Nevěděl jsem, zda ještě někdy budu mít takovou bublaninu.......... Ten experiment je fakt hnusnej, jak mu odpadávaj nehty a bublá mu kůže je velmi mrazivé. Leč to je asi tak vše. Příběh vlastně nenabídne nic lepšího a skoro se drží v linii svého předchůdce z roku 1979. Na příběhu mi vadilo, že je přehnaně náboženský. CITÁT - Vlastně jsem ucítil krev........... (24.02.2015)