Režie:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrají:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hof (více)Obsahy(1)
Esenbáci nemají pro svobodu zrovna pochopení. Český film podle kultovního románu Jana Pelce. Nejmenované severočeské město, konec 70. let minulého století. K partě „mániček", která se pravidelně schází v hospodě U Boučků, se vrací mladík Olin (K. Žídek), který strávil rok v psychiatrické léčebně kvůli pokusu o sebevraždu. Tak jako dřív začne Olin pořádat různé akce, především divoké mejdany. Kvůli šikaně od místní policie si s nejlepším kamarádem Špínou (F. Kaňkovský) najde práci zametače. Pozná podivínského, ale dobráckého bezdomovce přezdívaného Lesní muž (R. Uhlíř), z něhož se vyklube bývalý válečný hrdina, který dostal od britské vlády vyznamenání za svou účast v letecké bitvě o Anglii. Pro socialistické policajty je to však jen blázen, který patří do ústavu. Nevázaný život Olina a jeho kamarádů je stále větším trnem v patě místnímu oddělení VB. Policejní teror se stupňuje. Po tragickém konci Lesního muže a poté, co Špínova láska Olina (T. Hofová) skončí v pasťáku, se jako jediná možnost normálního života začíná jevit emigrace...
Adaptace kultovní, částečně autobiografické knihy spisovatele Jana Pelce vznikla v režii Petra Nikolaeva na 16mm černobílém materiálu. Velmi přesvědčivě a autenticky zobrazuje bezcílný život mladých lidí na okraji společnosti v době tuhé normalizace. V kontextu soudobé kinematografie jde o zcela ojedinělé a originální dílo.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (273)
70% Nemám rád notorické kaliče, feťáky a vypatlaná paka, na druhé straně je mi sympatický boj s vládnoucí diktaturou, proti které bych se pravděpodobně postavil také (vzhledem k tomu, že jsem minulý režim prožil jako nemluvně, tohle rozhodnutí mě naštěstí zatím minulo), i když asi jako disident - intelektuál. S hrdiny tohoto snímku mě kromě toho spojují snad jen delší vlasy a záliba v sexu:) Jsem rád, že jsem to neviděl v hospodě, při soukromé projekci doma jsem si to vychutnal mnohem více. ()
Sympatická adaptace Pelcovy knihy projevuje svoje slabé stránky hlavně při porovnání s originálem - u knížky, kterou jsem četl nedávno, jsem byl místy opravdu v šoku z její intenzity, vulgárnosti a drsnosti (Bukowski hadra). Film je proti ní skutečně velmi uhlazený. Na druhou stranu - kolik filmů o životě mániček za totáče máme? ()
Drsná pecka a pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. __ Za bolševika se nežilo dobře (skoro) nikomu, natož pak nonkonformním máničkám, pro které představuje možnost svobodného jednání alfu a omegu jejich životů. Zásluhou černobílé kamery, syrově autentického pojetí a obsazení téměř neznámých hereckých tváří dokázal Nikolaev skvěle a bez příkras přiblížit dobu, kterou bych nechtěl zažít, a lidi, kteří sice nejsou zrovna vzorem slušnosti (jsem velice rád, že zde nedošlo k žádné nemístné idealizaci a banda okolo Olina tak nedělá skoro nic jiného, než že pořádá pekelně divoké párty apod.), ale v hlavě to mají srovnané, a které odvaha nepodvolovat se svazujícímu režimu činí nadmíru sympatickými. Kromě občas trošku slabší technické stránky (kvůli zvuku hercům chvilkami není dobře rozumět), která se ovšem dá částečně přisuzovat záměrné punkovosti celého projektu, mě mrzí vlastně jen to, že je tenhle snímek širší veřejnosti v podstatě neznámý (já sám jsem se k němu dostal v podstatě náhodou), což mi přijde hodně nefér, zvlášť když vidím, jaké zhůvěřilosti občas slaví úspěch u diváků i kritiky... 90 % ()
84 minutová černobílá sonda do života (ne)sympatických mániček, které nemůžu soudit, protože jsem tu dobu prostě nezažil. Před tvůrčím týmem však nelze než smeknout, k tématu zkrátka patří depresivní a neutěšená atmosféra, podtržená undergroundovou distribucí. A abych nezapomněl, tohle dílko natočené na koleně strčí do kapsy většinu "velkých" českých filmů. 70% ()
Film bohužel neni tak stylovej, jako byla knížka. Postavy nejsou vůbec psychologicky prokreslený, následkem čehož jsou málem zaměnitelný a vlastně neni jasný, proč je "hlavním hrdinou" Olin a ne kdokoliv z jeho kámošů. Pár rádobychytrých průpovídek z něj výjimečnýho nedělá, zatímco v knížce je zvláštním způsobem jasný, že je přes svý chování trochu jinde než ostatní z "party". Většinou se ani nepovedlo akcentovat osudový momenty příběhu, ty naopak často zbytečně zapadly, nebo dokonce vyzněly docela trapně. Na druhou stranu především scény s hudbou fungovaly dobře, navozovaly výstižnou atmosféru. Hudby mělo bejt ve filmu rozhodně víc, zato mluvit se mělo míň. Obrazová stránka filmu je totiž víc než v pořádku a nepřirozený promluvy neherců často pokazí pěknou scénu uvedenou povedeným záběrem. ()
Galerie (7)
Photo © Čestmír Kopecký - PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ / Zdeněk Tichý
Zajímavosti (8)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
- Představitel hlavní postavy Karel Žídek se musel nechat ostříhat kvůli závěrečným scénám v Paříži. (Calid)
- Výrobci film nechali před uvedením v kinech promítat v hospodách. Hlavně kvůli tematice filmu. Promítalo se tedy na různých místech, v improvizovaných kinech uvnitř hospod, většinou za 100 korun. (GANOUSEK)
Reklama