Pustina

"Pustinu" bych označila spíše za drama či thriller, protože jako horror na mě tenhle film příliš nepůsobil. Děj je jednoduchý a veskrze předvídatelný, atmosféra příjemně syrová, hezky koukatelné prostředí ostrova, hrdinové nejsou tak otravní jako rozjívení (a následně hysteričtí) američtí teenageři, padouch... no, nic moc, takový odfláknutý. Nehledě na to, že mám ráda psy, zvláště pak ovčákovitá plemena, tahle složka příběhu mě tedy patřičně neděsila. Ve vyvražďovačkách mírný nadprůměr, není to vyloženě hloupé, ovšem z mého hlediska "Pustina" nejvíce trpěla postavami, ke kterým jsem si nedokázala vybudovat kladný vztah - zase mi jednou byli všichni naprosto ukradení (až na ty krásné hafany:-)). 66,6% (06.05.2009)

Můj názor na film vyjadřuje hodnocení, proto bych se omezil na dvě poznámky: 1, Každý tvůrce hororu stojí před zásadní otázkou: Je lepší se snažit o napětí, nebo o překvapení? Někdy se tomuto dilematu říká Hitchcockův obušek - Hitchcock se na filmařské problémy díval vždycky z konkrétního hlediska a zásadně ho zajímalo např. toto: Vidíme-li postavu, jak kráčí po ulici, zatímco za rohem na ni číhá jiný muž s obuškem, máme útočníka ukázat, či nikoliv? Pokud ano, mluvíme o napětí, pokud ne, jde o překvapení. Hitchcock si tuto otázku kladl po celý život. Samozřejmě, většina filmů oba postupy spojuje, ovšem takový kompromis (nerozhodnost) snižuje jejich efektivnosti. Wilderness na to jde tak, že divák toho ví více než postavy (odtud napětí a strach), ale méně než hlavní padouch (odtud překvapení a nenadálý zvraty). Tady bych podotkl, že napětí se ve filmech vytváří skrze „dlouhodobější" dění v čase, zatímco překvapení díky „krátkodobé" práci s prostorem (což může být otázka jednoho záběru, v němž vybafne hlavní padouch). Tudíž režiséři, kteří vynikají spíše ve vyprávění a dopadu celistvého příběhu na diváka, vynikají v napětí, zatímco ti, kteří pracují s detaily, s prostorem před kamerou, s art-kulisákem apod., excelují v překvapeních a v diváckých šocích. Experimentální horor se proto pozná dle toho, že tyhle zavedený konvence nějak porušuje (sleduje třeba příběh očima vraha; překvapení rozkládá „kubisticky" do více záběrů a naopak napětí zhušťuje do kratších minisekvencí), zatímco geniální horor se vyznačuje lepší druhou půlkou, než je ta první. Oboje není případem tohoto filmu. 2, Pozoruhodný je dále způsob, kterak se Wilderness vypořádává s žánrovými limity, uvnitř nichž se musí pohybovat. Za prvé neustále přikládá pod kotel, utvrzujíc mě v přesvědčení, že mezi nejakčnější filmy vůbec náleží survival horory. Za druhé vhání bez přestání hrdiny do nových situací (ostrov, dívky, pobuda, psi...), ale vystavuje z nich rozšiřující se pyramidu, nikoliv odnikud nikam vyhnaný komín, protože každá situace hrdiny poznamená, hlavně ve vztahu k sobě navzájem. A za třetí vsází film na úlohu hlavního padoucha - nevysvětlitelného elementu, který vzbuzuje sérii otázek. Je velice důležitý, protože odstraňuje pasivní přijetí předkládaného, znesnadňuje „čtení" a vzbuzuje v divákovi hádanky a otázky, jež ho nutí nad filmem přemítat a jež komplikují scelování předkládaných informací. (23.12.2008)

Je to takový lehčí thriller na dobrou noc. Kamera má při mořských záběrech nádech amatérismu a herci nejsou kdoví jaké hvězdy. Skoro se na ně nedá ani koukat, jací to jsou fešáci a sympaťáci. Já osobně jsem tedy fandil tomu zabijákovi, který dlouho vidět není. Dovolím si stručný děj. Parta nevychovaných lidiček z polepšovny neustále šikanuje svého dobrého kamaráda a jeho kamaráda. Naštěstí otec toho jejich šikanového kamaráda je nejspíš kamarád jeho kamaráda. Vše by se zdálo být v pořádku. Je tu ale jedno velké ale. U šikanovaného kamaráda přeroste šikana mez únosnosti, neboť bude jednoho krásného dne šikanátory pochcán a provede čistý řez na svém zápěstí. Nutno říct, že se mu řez povede natolik, že jim přes noc vykrvácí. Vedení polepšovny to děsně rozzuří, a tak vyšlou celou skupinku nevychovanců, kterou doprovází jeden dozorce na ozdravný pobyt na nějaký hustě zalesněný a údajně pustý ostrov. Vše by bylo asi v úplném pořádku, kdyby ten druhý šikanovaný kamarád neprozradil tátovi toho mrtvého, kdo se skrývá za smrtí jeho syna. Otec je shodou okolností velmi dobře vycvičený voják z nějaké zvláštní jednotky a ke všemu je děsně rozzuřený a má skvěle vycvičenou smečku pejsků. Jak bude lov probíhat vám už neprozradím. Jen bych upozornil ať nečekáte nějaká efaktní úmrtí zúčastněných. Mohli byste být značně zklamaní. Ale třeba budete mít větší štěstí než já a z těch nesympatických osob si nějakého favorita zvládnete najít. V tom případě se vám to bude líbit asi více. Já to vidím na 2*, a to se mi zdá, že nadhodnocuji. (15.01.2012)

Od režiséra Mŕtvej hliadky, ktorá sa mi celkom páčila, som si ho zo zvedavosti pustil a musím povedať, že sa mi táto nenáročná vyvražďovačka páčila. Film môže pripomenúť japonský Battle Royale, ale toto sa mi pozdávalo viac, hoci mi nebolo celkom jasné, v čom spočíval trest, za akým vlastne na ostrov prišli. Napadlo mi, že sa prišli naučiť súdržnosti, ale že by to mal byť taký hrozný trest?Možno mi niečo ušlo, každopádne celkom slušné. Slabšie štyri hviezdičky. 70%. (02.02.2009)

Rovněž se přidávám k těm, kterým se film velice líbil. Svým způsobem brutální hororový thriller s parádním i když pro mě docela neznámým hereckým obsazením a hodně kvalitními výkony. Občas se zde sice vyskytlo několik nelogických scén, ale jinak to byla jízda, kterou jsem si užíval od začátku až do konce. Akorát ten závěr se mi až na průstřel hlavy zas až tolik nelíbil. Plusy tady ovšem převládají na plné čáře a tak i já mile rád dám tomuhle britskému filmečku vysoké hodnocení... (02.05.2010)